ARMÁDY A HISTORIE

Běloruské policejní a strážní jednotky

V Němci okupovaném Bělorusku se jednotky místní policie vytvářely nejdříve při městských a oblastních úřadech a byly převedeny pod německou Schutzpolizei. V 12.1941 byly v Minsku organizovány kurzy policejní přípravy, včetně bývalých členů polské policie a vojenských zajatců z Rudé armády a v 5.1942 byl otevřen instruktorský kurz minské policie, což byla fakticky škola běloruských poddůstojníků. V 8.1943 byl rozkazem velitele SS a policie Gottberga jmenován velitelem (Hauptbetrauber) celé běloruské pořádkové policie bývalý kapitán polské armády F. Kušel. V oblasti Běloruska bylo v té době kolem 20.000 policistů. Prakticky celou dobu okupace existovaly v Bělorusku vesnické oddíly domobrany, vytvořené místními obyvateli pro ochranu před loupežemi, jindy podřízené partyzánům nebo Němcům. V sestavě takových oddílů, jako byla například jezdecká eskadrona B. Raguleje v Novogrudce, bylo mnoho výzbroje po Rudé armádě, branci, kteří nestačili provést mobilizaci, vojenští zajatci z Rudé armády běloruského původu, propuštění Němci domů. Ve Smolenské a Brjanské oblasti také existovaly organizace běloruských nacionalistů. Hlavními organizátory mobilních policejních oddílů, které prováděly pořádkovou službu v týlu Armee Gruppe Mitte (Ordnungsdienst), byli emigranti D. Kosmovič a M. Vituška. Proto, aby bylo místní obyvatelstvo zapojeno do boje s partyzány, byly poskytnuty různé úlevy. Z místních pak byly organizovány jízdní a pěší oddíly po 100-150 mužích, jimž veleli důstojníci, osvobození z táborů vojenských zajatců. Postupně byly formovány policejní prapory, které strážily důležité objekty. Celkový počet ve Smolenském okruhu byl 3.000 mužů. V létě 1942 bylo v Minsku zahájeno formování běloruských Schuma praporů. Každý prapor měl 4 roty s celkem 500 muži. Podle rozkazu velitele SS a policie z 1.1943 mělo být v každém praporu 8 německých důstojníků a 58 poddůstojníků. Neznalost německých důstojníků běloruského jazyka, nezájem o pomoc místních orgánů při náboru a ignorování rad běloruských důstojníků vedlo k negativním výsledkům: podle svědectví M. Kušela byli Němci ve 49. praporu nuceni po růstu počtu dezercí jmenovat do funkcí velitelů rot a čet důstojníky z minských kurzů. Poté co se situace v praporu zlepšila, mohl se zúčastnit bojových operací. Formování druhé vlny policejních praporů bylo zahájeno v 9. - 10.1943 v oblastech Baranoviči, Slonimsk a Sluck, kde se formovaly 48. a 60. prapor a 36. policejní střelecký pluk. Byla provedena částečná mobilizace, kterou vedla místní běloruská administrativa. Přihlásilo se tolik dobrovolníků, že část musela být převedena do jiných částí Běloruska. Třetí vlna formování proběhla v 2. - 3.1944. Bylo celkem zformováno 11 běloruských Schuma praporů (45. - 49., 60., 64. - 67. a 69.), v nichž bylo více než 3.000 mužů. Část s Němci v létě 1944 ustoupivších běloruských policejních praporů (60., 64. a 65.) a oddílů domobrany byla zařazena do brigády pod velením SS-Obersturmbannführera Sieglinga, ze které byla v 8. - 9.1944 zformována 30. Grenadier Division der Waffen-SS.