ARMÁDY A HISTORIE

Boleslav II. Pobožný

(929/35 – 7.2.999; vládl 972 – 7.2.999)

Boleslav II. se může chlubit lichotivým příjmím Pobožný. Staří kronikáři nešetřili chválou, když popisovali jeho vzorný život a spravedlivou vládu. Je známo, že se zasloužil o zřízení biskupství v Praze a založil mnoho kostelů. Za jeho vlády vznikly také dva kláštery – roku 992/3 v Břevnově a v rok jeho smrti (999) v Ostrově. Avšak Boleslav II. nemá na svědomí jen takové bohulibé činy. Byl to také on, kdo nechal vyvraždit Slavníkovce a kdo defakto vyštval ze země druhého pražského biskupa Vojtěcha.

Zbožné skutky byly spíše pokračováním politiky jeho „Ukrutného“ otce Boleslava I., který jakoby se po celý život snažil odčinit vraždu sv. Václava. Slibu založení biskupství v Praze dosáhl vlastně již on, ale zřízení bylo odloženo, neboť zemřel německý král Ota I. a bylo třeba získat souhlas nového panovníka. Boleslav I. však roku 972 zemřel a o založení biskupství dále usiloval jeho syn. Jeho snaha byla korunována úspěchem roku 973 - biskupství v Praze bylo podřízeno arcibiskupství mohučskému a prvním biskupem se stal Sas Dětmar. Význam pražského biskupství byl jak duchovní, tak i politický – znamenalo zase o něco větší nezávislost na Německé říši, s kterou ale Boleslav II. udržoval až na malé výjimky přátelské vztahy.

Jeho zahraniční politika nebyla tak výrazná, jako ta, kterou vedl doma, proto se o ní ani příliš prameny nezmiňují. Víme, že se mu víceméně dařilo držet rozlehlá území, která vydobyl jeho otec, sám je ještě rozšířil a také některá ztratil. Jak už je výše řečeno, Boleslav II. se soustřeďoval spíše na domácí záležitosti – hlavně emancipaci církve a upevňování moci panovníka. Této snaze obzvláště vadil mocný rod Slavníkovců, který ovládal východní a jižní Čechy, usiloval o větší moc a vedl samostatnou politiku, a to i zahraniční. Nejprve se Boleslav snažil vyjednávat se s „konkurenty“ Slavníkovci po dobrém, jak dokládá zvolení sebevědomého a ambiciózního Vojtěcha Slavníkovce biskupem po smrti Dětmara v roce 982. Tato volba však jednotnosti země příliš nepomohla. Vojtěch si počínal na biskupské pozici troufale – snažil se v Čechách prosazovat myšlenky sjednocení Evropy pod mocí církve, což bylo hlavní příčinou jeho neshod s Boleslavem II. Kvůli těmto rozmíškám také, snad ze strachu před pronásledováním, dvakrát opustil svou diecézi. Druhý útěk v roce 994 mu o několik let prodloužil život. Slavníkovci byli stále smělejší a navíc udržovaly těsné styky s novým německým císařem Otou III. V tom stárnoucí panovník spatřoval nebezpečí, možná však větší, než ve skutečnosti bylo. Proto se rozhodl otázku Slavníkovců řešit radikálně: ve dnech 27. a 28.9. 995 je nechal vyvraždit. Přežili jen tři: biskup Vojtěch, Soběbor, který byl na výpravě v Polsku a yrhaeh . Pro tento krutý čin, který se příliš nehodí do vlády někoho, kdo je nazýván Pobožný, mají však historikové přijatelné vysvětlení: Boleslav II. prý trpěl ve stáří vážnou chorobou, jež způsobovala „psychické změny, agresivní stavy a úbytek intelektu“.

Ať už se Boleslav rozhodl k vyvraždění Slavníkovců na základě čehokoliv, je nepochybné, že to na krátkou dobu přineslo kýžený výsledek: upevnění moci panovníka. V roce 999 Boleslav II. zemřel a po jeho smrti vypukl boj o trůn mezi jeho třemi syny – Boleslavem III. Ryšavým z prvního manželství s Agedivou a Jaromírem a Oldřichem z druhého s Emmou – a země upadla v krizi.