ARMÁDY A HISTORIE

Alexej Ivanovič Babnickij

Narodil se v roce 1919 v Porchově. V roce 1937 nastoupil do Leningradského pěchotního učiliště. 4.9.1939 byl povýšen do hodnosti poručík a jmenován velitelem čety 701. střeleckého pluku. Zúčastni se sovětsko-finské války 1939-40. Za statečnost v boji byl vyznamenán Medailí Za odvahu v roce 1940. Jeho poslední zařazení v Rudé armádě bylo velitel čety 707. střeleckého pluku. Zajat byl na podzim 1941. Byl držen v zajateckém táboře u Smolenska. V létě 1942 po návštěvě důstojníků RNNA vstoupil do této jednotky a stal se velitelem čety. Koncem roku 1942 byl poslán na speciální kurz propagandistů do Zittenhorstu, kde vstoupil do NTSNP. V roce 1943 prodělal kurs v Propagandistické škole ROA Dabendorf. Zároveň sloužil ve varšavském Sonderstab P u 1. oddílu štábu Walli Abwehru. Po zrušení Sonderstabu v roce 1944 se stal v Dabendorfu velitelem čety a poté sloužil jako propagandista ROA v Dánsku. Od září 1944 se stal velitelem roty osobní stráže generála RОА А.А. Vlasova. V lednu 1945 dobrovolně vstoupil do protitankového oddílu VS KONR pod velením plukovníka I.K. Sacharova. 6.2. byl s oddílem převelen k Odře. 9. až 24.2. se zúčastnil 4 bojových operací oddílu. Za chrabrost v boji byl vyznamenán Železným křížem I. třídy. Začátkem března se vrátil k předchozí službě a byl povýšen do hodnosti poručíka VS KONR. Koncem dubna se nacházel v sestavě Jižní skupiny VS KONR generálmajora Truchina, ale americkému zajetí uprchnul. Spolu s adjutantem náčelníka štábu VS KONR poručíkem A.I. Romaškinem se skrýval u německého spisovatele E. Dvingera za pomoci jeho sekretáře V. von Disterlo. Násilným repatriacím se mu podařilo vyhnout, koncem 40. let žil v západním Německu. Jeho další osud není znám, ale podle S.B. Fröhlicha nevydržel deprese z nostalgie a vrátil se do SSSR. Další možností je sebevražda.