Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 86

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'
https://www.youtube.com/watch?v=BZtmG-vTxYY
Duke - Komentář v B-2 Spirit
Youtube: B2 COCKPIT TOUR & AERIAL REFUELING
U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 30. 11. 1999 1:00 Napsal Private David Evans
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: OSOBNOSTI

Klíčové osobnosti II. světové války

Spojenci

Churchill sir Winston Leonard Spencer (1874-1965)

Britský politik, spisovatel a státník. Sloužil jako důstojník v Indii, Súdánu a jižní Africe, za búrské války (1899-1902) pracoval jako válečný dopisovatel. V roce 1900 byl poprvé zvolen do Dolní sněmovny, v roce 1908 se stal poprvé ministrem obchodu, v roce 1910 ministrem vnitra. V roce 1911 se stal prvním lordem Admirality, po porážce expedičních vojsk na Gallipolském poloostrově za první světové války odstoupil. Zastával protiněmeckou politiku. V letech 1917-1929 pracoval na různých ministerstvech. Tvrdě odsoudil mnichovskou dohodu. V roce 1939 opět jmenován prvním lordem Admirality a od 10. května 1940 předsedou vlády a současně ministrem obrany. S Churchillem v čele odolala Velká Británie německému náporu v prvních letech války, uzavřela spojenectví se Sovětským svazem a Spojenými státy americkými a jako součást této koalice porazila Německo i Japonsko ve druhé světové válce. Předsedou vlády byl až do července 1945 a znovu v letech 1951-1955. Ve svém slavném projevu ve Fultonu se zmínil o „železné oponě“ a vyzval k jednotnému postupu proti sílícímu vlivu Sovětského svazu. Získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1953.

Montgomery Bernard Law (1887-1976)

Britský polní maršál. Pravděpodobně nejlepší britský polní velitel druhé světové války. V srpnu 1942 byl jmenován velitelem britské osmé armády, která v té době neúspěšně bojovala v severní Africe proti německým vojskům. Montgomery dokázal Rommelův postup zastavit a v součinnosti s Američany v roce 1943 Němce z Afriky vytlačit. Montgomery poté velel spojeneckým vojskům při invazi do Sicílie a Itálie v roce 1943 a v roce 1944 jako polní velitel při invazi spojenců v Normandii. Při bojích v západní Evropě vedl neustálé spory o prestiž s americkým generálem Pattonem, prosadil operaci Market-Garden, spojenecký para výsadek v Nizozemí. Šlo o ambiciózní operaci, kdy dvě americké a jedna britská výsadková divize přistály za nepřátelskými liniemi a držely klíčové křižovatky a mosty, tak aby obrněný sbor, který vyrazil směrem k nim mohl hladce projet hluboko na nepřátelské území. Takový byl plán, ve skutečnosti přesun Horrocksových obrněných sborů trval mnohem déle, než se předpokládalo, když byl několikrát německou obranou zastaven. Britská první výsadková divize vedla u Arnhemu hrdinný proti dvěma elitním tankovým divizím Zbraní SS, které poblíž Arnhemu právě odpočívaly po stažení z východní fronty. O tom spojenci nevěděli a byli německým odporem nemile překvapeni a po týdnu bojů museli britští výsadkáři z Arnhemu ustoupit. Po skončení druhé světové války v Evropě byl Montgomery v letech 1945-1946 vrchním velitelem britských okupačních vojsk v Německu a britský zástupce ve Spojenecké kontrolní radě. V letech 1951-1958 pak sloužil jako zástupce vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. Za své úspěchy byl v roce 1946 povýšen do vikomtského stavu.

Patton George Smith (1885-1945)

Americký generál. V roce 1909 absolvoval vojenskou akademii USA ve West Pointu. V období mezi dvěma světovými válkami se věnoval studiu taktiky vedení tankové války a stal se v tomto oboru odborníkem. Za druhé světové války velel americkým tankovým jednotkám nejdříve v severní Africe, potom na Sicílii a po vylodění v Normandii se stal velitelem americké 3. armády, kterou dovedl až na území Československa. Po kapitulaci Německa působil ve funkci vojenského velitele Berlína, ale už v říjnu 1945 byl z této funkce odvolán pro údajný shovívavý postoj vůči nacistům. Zemřel při dopravní nehodě.

Osa

Hitler Adolf (1889-1945)

Německý nacistický politik a státník. Narodil se jako syn rakouského úředníka, nepodařilo se mu jeho přání studovat malířství ve Vídni. V roce 1913 odešel z Vídně do Mnichova, za první světové války sloužil v německé armádě jako dobrovolník. V roce 1919 vstoupil do Německé dělnické strany, v roce 1921 už byl jejím předsedou a strana byla přejmenována na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (Nazionalsozialistische deutsche Arbeiterpartei, NSDAP). Jeho pokus o puč v Mnichově ze 8./9. listopadu 1923 se nezdařil, byl odsouzen a od dubna do prosince 1924 vězněn v pevnosti Lemberg am Lech. Ve vězení napsal svou programovou knihu Mein Kampf. Po návratu z vězení znovu vedl NSDAP, jejíž popularita začala rychle vzrůstat v době po hospodářské krizi z roku 1929. Hitlerova myšlenka návratu Německa k národní velikosti se lidem líbila. 30. ledna 1933 byl Hitler jako vůdce nejsilnější strany v zemi jmenován kancléřem a pověřen sestavením vlády. Hitler brzy zneužil zmocňovacího zákona k odstranění svých politických rivalů z levicových stran, provedl čistku i uvnitř vlastní strany v červnu 1934. Po přijetí Norimberských zákonů pak došlo k pronásledování Židů, nejdříve došlo k tomu, že byla omezena jejich občanská práva, ve finální fázi byli ale již likvidování v likvidačních koncentračních táborech. Po smrti starého prezidenta Hindenburga se stal Hitler jako vůdce a říšský kancléř hlavou státu a ve svých rukou soustředil veškerou zákonodárnou i výkonnou moc. V roce 1938 Hitler ke své říši připojil Rakousko a v témž roce na podzim mnichovskou dohodou získal pohraniční oblasti Československa. Velká Británie a Francie se snažily udržet mír za každou cenu a dopřály Hitlerovi každou kořist, které se mu zachtělo. V březnu 1939 Hitler obsadil zbytek Československa a zřídil Protektorát Čechy a Morava a západní mocnosti mu to tolerovaly. Napadení Polska v září 1939 už ale tolerovat nechtěly, a tak vstoupily do války. Hitler se o Polsko podělil se Sovětským svazem, v dubnu 1940 zaútočil na Norsko a Dánsko a o měsíc později i na Francii. Byl úspěšný a vítězil, první neúspěch přišel až v letecké bitvě u Británii. Invazi na Britské ostrovy tedy odložil a připravoval se k útoku proti Sovětskému svazu. Útok na Sovětský svaz začal ráno 22. června 1941, zpočátku německé divize vítězily, ale v zimě 1941/1942 utrpěly krutou porážku u Moskvy. Následující jaro 1942 podnikl Hitler nový útok proti jižním oblastem Ruska ve snaze získat zakavkazskou ropu, ale jeho 6. armáda byla obklíčena a v únoru 1943 zničena u Stalingradu. Od té doby již Němce na východní frontě čekala jen řada porážek a menší množství defenzivních vítězství. V severní Africe v roce 1943 podlehl polní maršál Rommel početní a materiálové převaze západních spojenců, neúspěšný byl pokus odražení vylodění spojenců na Sicílii i v samotné Itálii. Když se v červnu 1944 spojenci vylodili v západní Evropě ve francouzské Normandii a začali svůj pochod do srdce Německa, byl osud Hitlerova režimu zpečetěn. V červenci 1944 skupina důstojníků wehrmachtu provedla na Hitlera atentát, který mu poškodil zdraví, ale nezabil jej. V zimě 1944/1945 Němci podnikli poslední útok v Ardenách, ale tento křečovitý pokus je stál jen velké množství mužů a nedosáhli jím ničeho. Když se v dubnu 1944 Rudá armáda přiblížila k Berlínu, kde měl Adolf Hitler svůj hlavní stan, rozhodl se německý vůdce že z Berlína neuprchne a 30. dubna 1944 spáchal ve svém bunkru sebevraždu. Adolf Hitler přímo ovlivnil výsledek druhé světové války svými často nekompetentními zásahy do velení.

Rommel Erwin (1891-1944)

Německý polní maršál. Zúčastnil se již bojů v první světové válce, kde získal nejvyšší pruské vyznamenání za statečnost – řád Pour le Mérite. V meziválečném období učil na důstojnické škole a studoval taktiku tankové války. Za invaze do Francie roku 1940 velel tankové divizi a proslavil se jako schopný a odvážný velitel. Po sérii italských neúspěchů v severní Africe poslal Hitler Rommela do Afriky, aby zvrátil britské úspěchy. Rommelův sbor Afrikakorps (později Tanková armáda Afrika) ihned po svém vylodění zatlačil Brity a dokonce se dostal pod Rommelovým vedením až k hranicím Egypta. Jeho zásobovací linie se ale příliš protáhly, a tak musel přejít do obrany. V Německu byl hrdinou číslo jedna a byl i Hitlerovým oblíbencem, ale přesto Hitler Afrikakorps neposiloval jak bylo třeba, a tak když se stal velitelem britské 8. armády v severní Africe schopný velitel Bernard Montgomery a když se v roce 1943 vylodili Američané v severozápadní Africe, byly dny Afrikakorpsu sečteny. Nemocný Rommel byl Hitlerem povolán do Německa, takové štěstí však neměli Rommelovi muži, kteří byli donuceni kapitulovat. Po porážce v severní Africe, na níž nenesl žádnou velkou vinu, byl Rommel jmenován ještě velitelem v západní Evropě. Rommel tvrdil, že bude třeba spojenecké vylodění zastavit hned v prvních hodinách po vylodění pomocí silných tankových sil, ale Hitler a vrchní velitel na západě polní maršál von Rundstedt byli jiného názoru. Rommel se hned po svém jmenování snažil o posilování Atlantického valu, ale když Spojenci 6. června 1944 nebyl val ještě zdaleka hotov a spojenecké vylodění tak bylo úspěšné. Při jedné z jeho inspekčních cest byl Rommelův vůz zasažen spojeneckým stíhacím bombardérem a Rommel samotný těžce zraněn na hlavě. V době, kdy bojoval se svým zraněním provedli spiklenci z řad armády 20. července 1944 atentát na Adolfa Hitlera a aniž by se přesvědčili, že je Hitler mrtev, začali provádět svůj protinacistický puč. Hitler ale přežil a spiklenci za svůj špatně naplánovaný a špatně provedený pokus tvrdě zaplatili. Následoval hon na čarodějnice, kdy byla řada důstojníků vyslýchána, mučena a popravena. Rommel samotný o plánovaném atentátu mnoho nevěděl, odmítl se ke spiklencům přidat, ale samotný fakt, že spiklenci počítali s jeho účastí stačil k rozsudku smrti. Rommela navštívili dva generálové a sdělili mu vzkaz od Adolfa Hitlera. Hitler dal Rommelovi na výběr, buď spáchá sebevraždu a jeho rodina bude ušetřena a on pohřben jako hrdina národa, nebo bude on i jeho rodina souzeni a odsouzeni. Rommel nezaváhal a zvolil první možnost.

Hess Rudolf (1894-1987)

Německý nacistický politik. Za první světové války bojoval jako dobrovolník v německé armádě a byl raněn. Po válce studoval na mnichovské univerzitě a v roce 1920 vstoupil do NSDAP. Stal se velitelem SA a jako účastník mnichovského puče v roce 1923 byl v roce 1924 vězněn spolu s Adolfem Hitlerem ve vězení v Landsberg am Lech. V roce 1933 se stal Hitlerovým zástupcem ve funkci vůdce strany a po zahájení války byl po Goeringovi další v pořadí v nástupnictví po Adolfu Hitlerovi. V květnu 1941 odletěl bez Hitlerova vědomí do Velké Británie, kde doufal v možnosti jednání o míru, ale okamžitě po přistání byl internován. Po válce byl souzen a norimberským soudem odsouzen k doživotnímu trestu vězení. Ve vězení ve Spandau spáchal sebevraždu v roce 1987 jako poslední nacistický vězeň.

Heydrich Reinhard (1904-1942)

Říšský protektor. Tento přední nacistický činitel, generál hitlerovské policie a obergruppenführer SS a šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, vykonával od 27.9.1941 funkci zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě. Jeho úkolem bylo potřít narůstající odbojové protiněmecké hnutí. Nastolil politiku cukru a biče, kterou se snažil získat české dělníky zlepšením sociálních podmínek a zároveň tvrdě potlačil hnutí odporu. Ihned po svém příjezdu vyhlásil stanné právo během něhož bylo popraveno přes 500 lidí. Masovým zatýkáním odbojových aktivistů se mu podařilo narušit domácí odbojovou sít‘. Heydrich zahynul 4.6.1942 na následky atentátu spáchaného Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem (parašutisté ze skupiny Antropoid, vyslané z Velké Británie). Tento čin sice zvedl prestiž odbojového hnutí ve světě, ale jeho následkem byly i kruté represe nacistů na českém obyvatelstvu - tzv.heydrichiáda, kterou organizoval státní tajemník K.H.Frank. Kruté akce (popravy, odvlečení do koncentračních táborů) přinesly několik tisíc mrtvých a také vyhlazení obcí Lidice a Ležáky.

Himmler Heinrich (1900-1945)

Německý nacistický politik. Původně zemědělský inženýr a chovatel drůbeže vstoupil v roce 1922 do NSDAP a v roce 1923 se účastnil mnichovského puče. V NSDAP rychle stoupal v hierarchii nahoru, stal se župním vedoucím (gauleiter) Dolního Bavorska a od roku 1929 velitel jednotek SS. Od roku 1930 poslanec říšského sněmu za NSDAP, v roce 1934 řídil likvidaci špiček SA v rámci Noci dlouhých nožů. Roku 1936 se stal šéfem německé policie, v srpnu 1943 říšským ministrem vnitra a v červenci 1944 velitelem tzv. náhradní armády. V posledním roce Třetí říše se chtěl proslavit i jako polní velitel, ale plně selhal. V lednu 1945 jednal se západními spojenci o uzavření separátního míru, za což byl 28. dubna 1945 zbaven na Hitlerův rozkaz všech funkcí a zatčen. Padl do britského zajetí a v obavě před prozrazením spolkl jed a spáchal sebevraždu. Byl spoluzodpovědný za tragický osud židovských i nežidovských obětí koncentračních táborů a jiných nelidských činů, spáchaných ve jménu Třetí říše.

Mussolini Benito (1883-1945)

Italský státník. V mládí koketoval se socialismem. V březnu 1919 v Miláně založil první fašistické bojůvky (fasci di combattimento), se kterými potíral socialistická hnutí a levici. V květnu 1921 byl zvolen do parlamentu, v listopadu 1921 proměnil své bojové svazky v politickou stranu Partito Nazionale Fascista a po pochodu na Řím v roce 1922 donutil krále, aby jej pověřil sestavením vlády. Nechal se nazývat duce a osvojoval si diktátorské pravomoci. Věnoval se výstavbě měst a silnic, dobyl Habeš v roce 1936 a Albánii v roce 1939. Uzavřel spojenectví s Adolfem Hitlerem a stal se na Německu závislým. Pokusil se zabránit druhé světové válce, protože Itálie na ni nebyla hospodářsky ani vojensky připravena, neuspěl a 10. června 1940 vstoupila na jeho popud sama do války na straně Německa. Italské vojenské snahy byly neúspěšné a vedly k porážkám na všech bojištích, následkem toho Velká fašistická rada Mussolinimu vyslovila v červenci 1943 nedůvěru, byl králem zbaven úřadu a uvězněn v pohoří Gran Sasso. Německé speciální jednotky pod velením Otto Skorzenyho vypátraly na Hitlerův příkaz místo, kde byl Mussolini držen a v překvapivém úderu jej 12. září 1943 osvobodily. Mussolini pak na Hitlerovo naléhání zřídil na území v severní Itálii, které bylo ovládáno německými vojsky fašistickou Republicu Sociale Italiana. Na samém konci války byl na útěku do Švýcarska poznán, zajat italskými partyzány a bez soudu spolu se svou milenkou pověšen.

Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

Vyhledávání

Dnešní den v historii

18.září 1911 Velká Británie poprvé testuje dvoumotorové letadlo

18.září 1323 – Habsburkové uzavřeli mírovou smlouvu s Janem Lucemburským a odevzdali mu listiny, o které opírali své nároky na vládu v Čechách. Museli mu též vrátit některé statky na Moravě (například Znojmo, Břeclav, Podivín).