Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 79

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'
https://www.youtube.com/watch?v=BZtmG-vTxYY
Duke - Komentář v B-2 Spirit
Youtube: B2 COCKPIT TOUR & AERIAL REFUELING
U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...

ARMÁDY A HISTORIE

Zveřejněno: 6. 2. 2009 19:20 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ARMÁDY A HISTORIE Kategorie: OSOBNOSTI

Gagarin a ti druzí I

Anglosasové a Sověti se vrhli na raketový výzkum nacistických inženýrů jako dravci, zmocnili se všeho, čeho se dalo, včetně nacistických vědců.Koroljov v letech 45 - 47 pečlivě třídil uchvácený nacistický raketový materiál v dobytém Berlíně.

 Američané i Sověti s otevřenými ústy testovali něm. rakety , a to mnohdy s “biologickým  materiálem” ve špičce rakety (opice,psy, pravděpodobně v nich  letěli i zkušební piloti – nadšenci, s úmyslem vykonat “ hrdinský čin” , viz přiznání testovacího pilota Sergeje Nikolajeviče Anochina 1910-1986,  “ letěl jsem na raketě”,které učinil krátce před svojí smrtí. Podle Anochinova oficiálního životopisu se Anochin 17.5.45 zúčastnil mysteriózního testovacího letu , při kterém utrpěl těžká zranění, mj. přišel o jedno oko … Přesto pokračoval dál jako elitní testovací pilot . 1966, ve svých 56 letech,byl přidělen svému příteli Koroljovovi jako jeden z organizátorů výcviku kosmonautů …) .

 První start rakety Sověti uskutečnili v roce 1947, s „ biologickým materiálem“ 1952,  psi umírali  na dekompresi v kabině. Technicky bylo umístění pilotovy kabiny do nosu rakety proveditelné ,ale z voj. i vědeckého hlediska naprosto zbytečné . Za stejné období kosm. počátků (do 1970) měli Sověti dvojnásobně (někteří tvrdí až trojnásobně) více obětí než Američané.

20.7.69 Neil Armstrong a Edwin Aldrin nechali údajně na Měsíci upomínkovou plaketu se jmény šesti sov. kosmonautů Kremlem “oficiálně”  za takové uznané : Gagarin, Komarov, Beljajev, Dobrovolskij,Pacajev a Volkov,tři poslední ze Sojuzu 11. Článek ve Flight Global ze 16.8.73 uvádí jména těch,kteří ,podle sov. tisku, podstoupili kosmonautský výcvik : Alexej Gračev,Ivan Kačur,Alexej Bělokoněv, Gennadij Michajlov,Gennadij Zavodskij,,? Ivanov,? Petrov,Andrijan Nikolajev,?Sidorov, ?Suvorov, Pjotr Dolgov .

Jistý čtenář R.Beard ze Swindonu z hrabství Wiltshire k tomu uvedl : “ První pětice byl letecký personál zabývající se  vývojem a konstrukcí kosm. výstroje a kosm. výcvikem, který pravděpodobně nikdy do kosmu neletěl. Nicméně případ Gennadije Michajlova je zajímavý : srovnáte-li jeho fotografie ze Soviet Moon Probes z roku 1960 s fotkami diplomata téhož jména,jenž byl z Londýna vyhoštěn pro špionáž (fotografie v Daily Telegraph z 10.4.73) , jde o jednu a tutéž osobu.

Druhá skupina ,Ivanov,Petrov,Nikolajev a Sidorov skutečně kosmonautským výcvikem prošli, Nikolajev letěl ve Vostoku3 1962. Suvorov je hádankou, zmiňuje se o něm kosmonaut Titov ve své knize 700.000 km vesmírem 1962 na straně 127, Dolgov výcvikem neprošel, jen testoval katapultovací sedačky.” Wisnewski popisuje , jak Fidel Castro navštívil v 9/1980 přísně utajený salónek sov.kosmonautů – mučedníků s fotografiemi, které sov. kosmický program připravil o život, a k nelibosti Kremlu poté o něm nadšeně hovořil na Kubě  (v té době byl na orbitální výlet vynesen v Sojuzu 38 kubánský kosmonaut) .  

Neznámý Jurij Gagarin se 12.4.1961 (27) stal přes noc celosvětově oblíbenou hračkou. Měřil 157 cm , Korolov požadoval pro své malé kokpity výšku max. do 170 cm, váhu do 72 kg …Narodil se v „kolchoznické“ rodině ( jeho otec  pracoval jako tesař, zedník, a truhlář v kolchoze, jeho matka jako dojička (oficiální životopis uvádí, že byla “velmi sečtělá “) se čtyřmi dětmi (dcera,tři synové ), které v podstatě vychovávala jeho nejstarší sestra , protože matka pracovala v kolchoze od úsvitu do soumraku.V roce 1943 Němci vyhnali jejich rodinu z dřevěné chaloupky a jeho dva starší sourozence odvezli na nucené práce do Říše, odkud se po válce vrátili.Zbylí dva chlapci pomáhali rodičům vykopat zemljanku, ve které žili až do konce války …  

V době učení na slévače byl vybrán do večerní školy pro další vzdělávání na technické škole v Saratově, kde po roce vstoupil pod dojmem vyprávění učitele ,bývalého  válečného letce ,do  aeroklubu a naučil se pilotovat letadlo Yak 18 ( při prvním skoku nechtěl skočit, teprve ,když instruktor zařval, Juriji, skoč, smějí se ti všechny holky, skočil).Ve škole nebyl  podle vyjádření učitelů příliš bystrý. Jeho oficiální životopis v rozporu se skutečností uvádí,že miloval matematiku a ve volném čase četl světovou četbu, jako melancholického Longfellowa či Viktora Huga , a dokonce že studoval díla sovětského raketového vědce Ciolkovského , když ve skutečnosti jeho učitelé uvedli, že byl velmi nesoustředěný,upovídaný a bavilo ho vymýšlet taškařiny . Nebyl studijní, ale společenský typ :  miloval ženy,auta, hony .

Technickou školu „ s odřenými zády“ dokončil a přihlásil se  1955 na Pilotní školu v Orenburgu. Zde se na jednom tanečním večírku poznal se  studentkou zdravotní školy  Valentinou Gorjačevou ( byla ze šesti dětí, a podle oficiálního životopisu spolu diskutovali o světové četbě ) ,se kterou se v roce 1957 (21) , poté, co získal licenci jako pilot MIG15, oženil, a byl odvelen na základnu v Murmansku, kde strávil dva roky.Krásná Valja podle oficiálního životopisu jako pravá žena sov. kosmonauta byla velmi statečná,nenaříkala si,a hrdě jej vyprovázela na každý let : ve skutečnosti trpěla velkými depresemi z jeho záletů  a jejich manželství se brzy po narození dvou dcer, Jeleny a Galiny , a zejména po jeho “ návratu z kosmu “ rozpadlo.

1.10.1957 Sověti zveřejnili frekvence, které se chystali využívat pro své orbitální družice,  a záp. experti byli překvapeni, že byly přesně ve středu přetížených amatérských rádiových pásem, která jsou pro komunikaci vesmír-Země nevhodná , ale  bylo možné na nich řadu komunikačních operací simulovat. Bylo velmi obtížné stanovit, zda rádiový signál skutečně pochází z družice, např. signál údajné rus. družice zachycený v 1/58 ve Švédsku byl ve skutečnosti vyslán z Leningradu … ( viz James Oberg a jeho článek Phantoms of Space  pro Space World Magazine z 1975 , Colin Burgess : Fallen Astronauts)..SU úspěšně vypustil první umělou družici Země Sputnik 1  (druhý den Wernher von Braun oznámil, že USA budou mít družici na oběžné dráze do 2 měsíců) .Sputnik vážil 83 kg, nosná raketa měřila 29 m a  vážila 267 tun, teoreticky raketa mohla nést i atomovou bombu, byla to jen vylepšená mezikontinentální střela .

V 11/57 nacpali do modulu Sputnik 2 (bez návratové jednotky) s elektrodami na těle ubohého živého tvora lajku, sibiřského polohuskyho, který zemřel na stress,dehytrataci a „uškvařil se“ asi po 6 hodinách na oběžné dráze v důsledku poruchy stabilizátoru teploty, nicméně Kreml let předváděl jako úspěšný s tím, že ubohý tvor žil „až“ 10 dní . Letěli i další nebozí psi (údajně jich bylo kolem 60,jeden ze psů uskutečnil šest letů) ,první živí se vrátili až v 8/60 Bělka a Střelka (Bělčino štěně daroval Kreml JFK), 9.3.61 se vrátila Černuška .Škoda,že první starty nepodstoupili pro větší slávu strany členové ÚV …  

Michail Ruděnko z konstrukční kanceláře 456 pro list Pravda ze dne 12.4.01 potvrdil již známou věc, že před Gagarinem zahynuli v atmosféře tři zkušební piloti, kteří neměli kosmonautský výcvik, jejichž úkolem bylo dosáhnout nejvyššího bodu suborbitálního balistického letu (hranice kosmu začínají zhruba od 90-100 km,odborníci se na přesné výšce neshodnou) . To, co prohlásil Ruděnko, již dávno zmínil James Oberg v roce 1988 Uncovering Soviet Disasters či Launchspace Magazine v roce 1998 .Všichni tři byli vypuštěni  z kosmodromu Kapustin Jar v oblasti Astrachaně  na břehu Volhy : v 11/1957 Ledovskij (během krátkého suborbitálního letu na nízké oběžné dráze v upravené raketě R5A, dosáhl výšky 320 km, ,jeho let potvrdil „vysoce postavený čsl. komunista „ již v 12/59), 1.2.1958 Šiborin (neotevřel se mu padák,o neznámém suborbitálním kosmonautovi z tohoto data v R5A se ve své přednášce ve Vídni zmínil fyzik Hermann Oberth,který měl informaci z US voj. zdrojů) a  v 1/1959 Mitkov (během suborbitálního letu, italská tisková agentura Continentale se odvolávala na “vysoce postaveného činitele v Praze“, který potvrdil i Ledovského a Šiborina, a  čtvrtého mrtvého kosmonauta z 11/59 Miriju Gromovou,jejíž „cvičný letoun pro vysoké výšky“ se pravděpodobně rozpadl při zpětném sestupu ze suborbitálního letu (Oberg, Dead Cosmonauts ) …   

V 1/61 podpluk. Paul Hickman na semináři o národní bezpečnosti na Havaji prohlásil, že existují průkazné důkazy o přinejmenším dvou sov. kosmonautech,kteří se neúspěšně pokoušeli dostat na oběžnou dráhu, což Pentagon popřel. (V letech 1960-62 pracoval zdarma pro CIA (proto mu CIA dlouho nevěřila) pluk. GRU Oleg Peňkovski, Sověty popravený 1963, který se ve svém deníku rovněž zmiňuje o suborbitálních letcích (Oberg se podivuje nad jeho tvrzením,že Bajkonur je „ blízko Orenburgu“ , když je 600 mil od Orenburgu).

Bajkonur začali budovat dva roky po Stalinově smrti v nevábné kazachstánské krajině ,v níž vánice zuří až do konce dubna. Úmyslně jej nazvali Bajkonur, což je hornické městečko, ležící 370 km odtud, aby zmátli „ US špióny“ ( špionážní letouny pro velké výšky startující z Turecka ji hned odhalily ) …Sověti Bajkonur poprvé veřejně zmínili 1961. Starty do kosmu přesunuly na Bajkonur ,protože Kapustin Jar byl blízko tureckých hranic, a tudíž blízko US monitorovacích stanic, kterou US  měly i v záp. BER.

Teprve po tragické smrti testovacích pilotů začali šéfové sov. kosmického programu brát výcvik kosmonautů vážně a zřídili sekci kosmonautů .Konkurz na budoucí kosmonauty, jejichž jména sov. vláda udržovala v přísné tajnosti, probíhal v Rusku od 10/59, k 3/60 již měli kolem 18 kosmonautů (mezi prvními byli Karkašov,Varlamov,Titov,Nikolajev,Popovič), většinou stíhacích piĺotů, nejstarší byli Komarov(33) a Beljajev(34,zemřel 1970 po operaci na krvácející vřed). Karkašov a Varlamov se zranili a byli nahrazeni Neljubovem a Bykovským.

10.11.58 Chruščov vyhrožoval třetí světovou válkou, nebude-li zrušen čtyřmocenský statut Berlína/BER, nestáhnou-li se z BER záp. jednotky, a nebudou-li veškeré kompetence předány NDR,tj. Walteru Ulbrichtovi,, jako jedinému právnímu nástupci Třetí říše, za kterou se považovala i NSR …1959 Sověti vypustili Lunu 3, která  jako prvá družice vyfotografovala  odvrácenou stranu Měsíce, Chruščov, na vrcholu své moci od 3/58,kdy se mu podařilo sesadit „premiéra“ Bulganina, v 9/59 navštívil jako první sov. představitel USA a během své návštěvy Hollywoodu označil Franka Sinatru  za „ vrchol záp. dekadence“ .Prez. Eisenhowerovi, kterého navštívil v jeho rezidenci Camp David, předal medajlonek se sov. emblémem z Luny 3. Již v této době 7 US kosmonautů ve výcviku navrhlo setkání se sov. kosmonauty, ale Chruščov dělal hluchého … 1.12.59 USA a SU podepsaly smlouvu o Antarktidě a  o týden později NASA nabídla Kremlu monitorovací sítˇMercury k jakémukoliv pilotovanému letu do kosmu, ale její nabídka byla ostentativně ignorována . Chruščov předstíral, že pojem pilotovaný let vůbec nezná …

V 10/59 rus. týdeník Ogoňok otiskl článek Lety ve vysokých výškách, který ve fotografiích ukázal nejrůznější suborbitální výstroj na třech mužích,kteří tuto výstroj projektovali a testovali (Kačur,Dolgov,Gračov), o kterých agentura AP napsala ,že jsou to „kosmonauti“ , kteří zanedlouho nato zahynuli.V 12/59 Ogoňok ještě zmínil jako dalšího muže, který testoval výstroj pro kosmonauty, jistého soudruha Vasilije Zavadovského, a otiskl jeho fotografii . Zavadovskij byl později uváděn jako první orbitální „kosmonaut“, kterému se 15.5.1960 podařilo dostat se s Vostokem na oběžnou dráhu , ale  „ již se nedostal z ní “  (byl ztotožňován s výrokem pluk. Barneyho Oldfielda,velitele US letectva, že od 5/1960 na oběžné dráze již dva roky obíhá kosm. kabina, možná pilotovaná,které se nepodařilo oddělit od nosné rakety … ).

15.5.1960 Sověti úspěšně vypustili svoji 4. umělou družici a spekulovalo se, že šlo o pilotovaný let neznámého kosmonauta,pravděpodobně Zavadovského či Zajceva  (při nepodařených misích byla jejich identita nemilosrdně vymazána ze všech úředních záznamů),který měl ve vesmíru vyzkoušet orientační a komunikační systémy. Selhal orientační systém družice, který ji navedl na opačnou trajektorii směrem od Země .Robert A. Heinlein  ve svém článku z roku 1960 „Pravda Means Truth“  (přetištěný 1980 ve sbírce Heinleinových statí Expanded Universe) uvádí, že mu 15.5.60 voj.kadeti ve Vilniusu dopoledne prozradili, že SU ten den vypustil do kosmu člověka , ale že odpoledne sov. činitelé tuto informaci popřeli s tím, že šlo o nepilotovaný let, a stáhli deník Pravda z 15.5. ze všech stánků .  V Gagarinově životopise se uvádí, že „před Gagarinovým letem měly dva lety Vostoku s umělým pilotem,kterému se přezdívalo Ivan Ivanovič, s nahrávkami lidských hlasů otestovat systém radiového spojení „, což uvádí NASA NSSDC Master Catalogue o Sputniku 4 z 15.5.60 „ s umělým člověkem na palubě a s  nahraným hlasem“ (Sověti, aby Američany nevyplašili, pouštěli v kosmu rus. lidové písně ) … Údajně poslední let před Gagarinem s Ivanem Ivanovičem a psem Zvězdočkou „úspěšně“ proběhl 25.3.61.

Oberg píše, že všechny  „spekulace“ byly shrnuty v článku Russian Murders in Outer Space Jamese Mills z 6/61 pro čas. True Magazine. Oberg doporučuje si přečíst výše shrnující Epsteinovu zprávu pro Kongres, která vyvozovala, že mnoho z pověstí o mrtvých kosmonautech byly báchorky, ale jiné byly opodstatněné .Taktéž doporučuje Allen-Scottovu zprávu pro Bílý dům a knihu spisovatele Leonida Vladimirova Finkelsteina, přeběhlíka na Západ,který uvádí, že nevěří na kosmonauty před Gagarinem. Také Vladimir Suvorov a Alexander Sabelnikov v knize The 1st Manned Spaceflight z 97 Iljušinův let neuvádí a přihrávají prvenství Gagarinovi (není divu, jeden z nich byl oficiálním filmařem sov. kosmického programu) . Také Mark Wade,redaktor Encyclopaedia Astronomica, tvrdí ,že Iljušin nikdy neletěl, „ protože odtajněné sov. archívy a memoáry bolšev. prominentů ze sov. kosm. programu se o něm nezmiňují … „ Některá státní tajemství si však člověk odnáší do hrobu, aby do něho neodešel předčasně .

4.2.1960 Sověti oznámili, že odpálili záhadný sedmitunový „sputnik“. Někteří tvrdili, že na radiové frekvenci 22 mhz slyšeli „ sténání a tlukoty srdce“ , o kterých italský fyziolog prohlásil, že jde o umírajícího člověka , jiní slyšeli ruskou morseovku .Oberg uvádí, že Sověti sice něco tajili, ale že tlukoty srdce či dech z vesmíru slyšet nemohli, protože biolékařské údaje se přenášejí jako signály jiného druhu,a teprve na Zemi se dekódují . Oberg tvrdí, že šlo o nepodařený start sov. družice Veněra, která jako Veněra 1 úspěšně odstartovala na nosné raketě Zond 12.2.60, ale týden po startu s ní Sověti ztratili spojení(2 mil. km od Země). Nicméně italská tisková agentura v 3/60 uvedla, že „vysoce postavený nejmenovaný sov. zdroj ve Varšavě uvedl, že šlo o pilotovaný let, ale kosmonaut se z vesmíru vrátil mrtvý  …“ .

Gagarin,který se do konkurzu na kosmonauty přihlásil na jaře 1960, se po sérii tvrdých fyzických a psychických testů (centrifugy,tlakové kabiny,beztíže, vibrační lavice, rotační židle , komora ticha, výdrž na horko a zimu , stresové zátěže ) dostal mezi 20 finalistů.

V 7/1960 raketa Vostok se dvěma psy na palubě explodovala krátce po startu. V 8/60 se na Zem úspěšně vrátila první špionážní družice US Discoverer 13 a Sovětům „kosmická kabina“  se dvěma psy, Bělkou a Strelkou.

Chruščov dorazil do NYC 19.9.60 na parníku Baltika (na Západ z tohoto parníku přeběhl Viktor Džanimets,jenž poté napsal „otevřený dopis“ Chruščovovi)  a Sověti tajemně naznačovali, že na 27.9.60 mají připravené překvapení, které se však nekonalo, „jen“  toho dne údajně zahynul Ivan Kačur při startu Vostoku. 11.10.60 explodovala další raketa,podle rus. zdrojů údajně na rampě, zatímco západoevropské zdroje uvádějí,že  údajně po dobu 30 minut radiostanice v Itálii , Británii, Švédsku,Turecku a JAP monitorovaly let pluk.Pjotra Ivanoviče . Chruščov si svůj pobyt v NYC prodloužil, ale toužebně očekávaná zpráva z Kremlu nepřicházela, nakonec Chruščov na zasedání OSN v NYC  zakončil svůj projev třískáním boty o stůl, a 13.10. spěšně odcestoval.

10. a 14.10.60 byly údajně vypuštěny dvě sov. rakety s cílem doletět na Mars , ale již v rané fázi letu selhaly.Podpluk. Dolgov, jenž testoval padáky a katapultovací zařízení, údajně zahynul při testování padáku 1.11.62, když při seskoku z výšky 28.640 m  si svůj skafandr roztrhl o gondolu balónu Volha (balónový program Volha).

24.10.1960 selhal při startu na Bajkonuru první stupeň mezikontinentální rakety R16 , která zůstala v odpalovací rampě : Kreml rozkázal technikům, aby závadu odstranili, že raketa ještě ten den vzlétne ,Maršál Nedělin, náčelník raketových vojsk, seděl osobně v křesle naproti raketě ,kterou opravovali a připravovali na druhý start, a kouřil. Křeslo mu sem přinesli na jeho výslovný rozkaz. Zanedlouho prvý stupeň rakety explodoval a  ohnivá koule pozřela nejen  náčelníka raketových strategických sil, ale i dalších 165-200 přítomných lidí . Kreml ohlásil, že maršál zemřel při „leteckém neštěstí“,tragédii potvrzují Chruščovovy Paměti, oficiálně ji Kreml přiznal až po 30 letech .Čertok ve svých Pamětech uvádí,že několik minut před výbuchem gen. Mrykin pozval Jangela ,Kuzněcova a Josifiána „ na cigaretu“ .Josifián přemluvil i Bogomolova. Tímto se dotyční zachránili před výbuchem .Když Jangel Chruščova informoval o výbuchu, Chruščov se na něj hněvivě  obořil :“  A proč jste stále naživu vy ?“

Alexej Gračov údajně zahynul 28.11.60 ve Vostoku,když se omylem dostal na translunární trajektorii (radiostanice zachytily morseovkou psané panické signály „SOS celému světu“ ze stacionárního objektu na obloze, dnes asi cestují po vesmíru rychlostí 30.000 km /h s dokonale zmrazeným tělem ). Tento radiogram zachytily i amatérské radiostanice v Texasu a v Německu. Počátkem prosince 1960 Sověti navedli na špatnou dráhu třetí družici se psí posádkou, a koncem prosince 60 modul se psy úspěšně přistál na Sibiři.

(I USA se dopouštěly podivných věcí – např. se pokoušely dostat do vesmíru speciálně upravenou stíhačku F104, doplněnou kyslíkem a zásoby pohonných hmot,ale výkony lidí i strojů ve velkých výškách  se podstatně mění, takže stíhačky F104 padaly dolů) .

Nikita Chruščov nařídil šéfovi sovětského kosmického programu Sergeji Koroljovi,kterého předtím jako člen ÚV držel v gulagu, aby dostal sovětského kosmonauta do vesmíru za “ každou cenu “ .Chruščov čekal na první úspěšný návrat sovětského kosmonauta jako na potvrzení své politiky budování raketových sil na úkor konvenčních zbraní. Nicméně právě tato linie, která proti sobě postavila armádní velení a antagonizovala celou armádu, přispěla 1964 (když byl na dovolené) k jeho svržení Brežněvem( kterého Chruščev mezi stranickou elitu protlačil ) a Kosyginem.   

TASS v této době oznámila, že družice o rozměru londýnského autobusu se rozpadla při návratu do atmosféry .Italský a franc.tisk tvrdil, že  záhadný Sputnik 7, vypuštěný 4.2.61 byl pilotovaný (radiostanice z něho údajně zachytily tlukoty srdce), čemuž nasvědčovali i jeho rozměry , podle jiných šlo o družici vyslanou k Venuši, která po poruše uvízla na oběžné dráze. 24.2.61 turínská stanice Torre Bert údajně zachytila dva hlasy z kosmu,muže a ženy (Ludmilu Tokovou novináři spojili s ženským hlasem,někteří psali, že šlo o manžele Tokovy, jiní, že mužský hlas patřil  Gennadiji Michailovi),  které sledovala od 17.2., údajně z Luniku, jehož misí bylo dostat se na oběžnou dráhu Měsíce, když náhle něco znepokojivého zahlédli vně kabiny (Frank Edwards tvrdil, že to byl možná „létající talíř“), a chtěli mluvit z řídícím centrem, spojení ale bylo přerušeno. Pak ještě údajně Torre Bert zaznamenala SOS, jak plavidlo nenávratně mizelo v hlubině vesmíru

.23.3.61          údajně na simulátoru uhořel 24letý Bondarenko ,jehož jméno poprvé zveřejnil 1986 Golovanov v Izvěstijích. Bondarenko na simulátoru v atmosféře z čistého kyslíku ve svém vlněném oblečku zcela ohořel (Wisnewski tvrdí, že Rusové pro atmosféru svých kosm. lodí používali směs kyslíku a azotu, a považuje za absurdní tvrzení , že zde nebyly instalovany hasící přístroje) .Dveře k němu dokázali otevřít až po 30 min., neměl ani kůži,ani oči, stále žil a prosil  o zbavení bolestí …  Odvezli jej do nemocnice v MOW, kde zemřel.   Také 12.5.61 Torre Bert a něm. obzervatoř  v Bochumi slyšely dva ruské kosmonauty žádající o pomoc na  sov. kosm. komunikační frekvenci,Němci ale usoudili,že šlo spíše o pozemní hovor, píše Oberg, který se diví, že „ruské hlasy z vesmíru“ slyšela pouze turínská radioamatérská stanice , a nikoliv tisíce dalších radioamatérských stanic .

Pluk. Barney Oldfield na tiskové konferenci z 23.2.62 uvedl, že Zemi asi od roku 1960 stále obíhá sov. kabina, která se vklínila do svého nosného stupně , a celá jednotka byla chybným příkazem vystřelena ještě na vyšší oběžnou dráhu. Šlo o Korabl Sputnik 1, prototyp pozdějšího Zenitu a Vostoku, který očividně neměl tepelný ochranný štít pro zpětný návrat do zemské atmosféry. Kreml tvrdil, že šlo  o nepilotovaný let ( zatímco jiní tvrdili, že sov. špionážní družice Zenit pilotovali „fanatičtí důstojníci z KGB „, stejně jako sov. raketplán Buran či  první sov. měsíční traktůrek Lunochod, kdy tělo tohoto kamikaze stále leží na Měsíci  … )

V listopadu 1962 turínská stanice zachytila hlasy údajně tří sov.kosmonautů (2 muži, jedna žena), tisk jeden hlas ztotožnil s Alexem Belokonovem (Karel Pacner uvádí, že Jaroslav Golovanov, v roce 1965 kandidát na kosmonauta,  jej později objevil,Golovanov zemřel v roce 03) . Radiostanice zachytily zoufalou konverzaci dvou mužů a jedné ženy na oběžné dráze : „ Podmínky se zhoršují, proč neodpovídáte, zpomalujeme, svět se o nás nedozví … „ (Oberg uvádí, že Golovanov ve svém článku z 1986 v Izvěstijích zlobně napadl „všechny ty ze Západu, kteří haní bolševický kosm. program, jmenovitě Oberga.“)

Turínská stanice nepřestala ani po hrozbách ze strany KGB , a např. 1965 předala NASA informaci o tom, že se Leonovi při jeho procházce v kosmu nafoukl skafandr, takže nemohl prolézt zpátky , načež 7.4.65 gen. Kamanin  bratry Judica-Cordiglia  v deníku Rudá hvězda nazval „ bandity vesmíru“ …(Na druhé straně je pravdou, že jestliže tyto mise byly supertajné, člověk by čekával, že sov. kosmonauté zemřou „ potichu“ , když vysílání z kosmu  není utajitelné …)

Američané , kteří k roku 1961 vyslali kolem Země 42 družic, zatímco SU pouze 12, v lednu 61 oznámili, že 5.5.61 do vesmíru poletí Alan Shepard v kosm. lodi Freedom 7 , Sověti tudíž museli rychle něco podniknout ,aby byli na oběžné dráze první . Koroljov vybral jako nejvhodnějšího dalšího kandidáta na let do vesmíru podplukovníka Vladimíra Iljušina *1927, zkušebního stíhacího pilota a držitele světového výškového rekordu z roku 1959 (dosáhl výšky 30 km), za který 1960 dostal titul Hrdina SU, nejstaršího syna leteckého konstruktéra Sergeje Iljušina,se kterým si však Vladimír nerozuměl a 1952  se  stal zkušebním pilotem otcova konkurenta a osobního nepřítele Suchojeva  (  Iljušina staršího Tupolev obvinil, že jej a jiné lidi 1937 udal, tak jako Myšin udal Koroljeva, takže byli posláni do gulagů, do jejich speciálních oddílů pro „prominenty“ , v nichž pracovali coby inženýři a vědci pro „stranu“ 24 hodin, aniž by je „rušily“ povinnosti k rodině . Iljušinův útočný letoun Il-2 Šturmovik u Stalingradu významně zabodoval a zajistil  Iljušinovi trvalý vliv u Stalina a Chruščova) . Iljušin starší svého syna odvrhl a celá léta na něj nepromluvil.

Zatímco jeho kolegové měli za sebou 2 roky příprav, Iljušin, přemluvený Koroljovem, narychlo podstoupil jen několikaměsíční intenzívní výcvik. To, že podstoupil kosmonautský výcvik zachycovaly fotografie z počátku roku 1961 (potvrdil pluk. Lyzlov, Dennis Ogden, Anatolij Grušenko,a Gordon Feller, který studoval sov. archívy ) . Podle některých byl Iljušin první, kdo Zemi nejen obletěl, ale úspěšně se i vrátil ,třebaže přistání bylo „drsné“.Sověti potřebovali hlavně prvenství při obletu Země, aspekty bezpečného přistání se neřešily, Kosmonauté se museli ve výšce tří až sedm km katapultovat , přičemž trvalo celé hodiny, než se podařilo modul nalézt – údajně  jeden kosmonaut přistál v hluboké tajze a umrzl, zatímco druhý spadl mimo kurz v Číně (Iljušin).

Zato Gagarinovo přistání je  “vědecky” zdokumentováno : přistál s vlastním padákem na dýňovém poli u Saratova ,asi dva km od modulu (oficiálně Sověti tvrdili „ v blízkosti“ modulu), a poté,co jej kolchozníci dýněmi pohostili, přiletěl pro něj vrtulník a odvezl jej slavnostně pryč.Ačkoliv Gagarin  ve své kosmonautské identitě žil  v superutajení  a žádná Gagarinova fotka nebyla publikována, sov. propaganda tvrdila, že „ kolchozníci Gagarina poznali, hned jak přistál, a nadšeně křičeli :“Gagarin,Gagarin …“ Jako vždy opak byl pravdou : kolchozníci po něm házeli kamením a nadávali mu, domnívali se, že jde o US špióna.

List Sovětskaja Rossija tvrdil, že Gagarin přistál v modrém kosmonautském obleku, zatímco Gagarin tvrdil, že jeho kosmonautský oblek byl oranžový …

 To,že přistál s vlastním padákem mimo modul, Sověti mnoho let utajovali, protože  svět. rekordy Mez. let. federace /FAI uznávala , jen když pilot dosedl se svým strojem, tj.s modulem ,také Terešková a jiní přistáli mimo modul na vlastním padáku. Oberg k tomu uvádí, že jelikož sov. kosmonauti dosedali na tvrdou Zem, nikoliv jako američtí na vodu, museli se z modulu  katapultovat a přistát na vlastním padáku.Lhaní Sovětů Oberg „ospravedlňuje“  tím, že se Sověti obávali, aby příště Západ nepožadoval „ nezávislé“  pozorovatele, kteří by přiznávali přistání mimo modul. Takhle Kreml dosáhl precedentu pro všechny další lety, nicméně když tato lež již byla neudržitelná, Sověti 1964 přikročili k veřejnému opěvování první posádky, která přistála s Voschodem 1,který měl k tomuto účelu samostatný brzdný motor a rakety pro měkké přistání.

Oberg připouští, že na záludnou otázku od záp. novinářů (sov. novináři měli své otázky předem stanovené), která nebyla v Gagarinově skriptu, a tudíž se na odpovědˇ Gagarin musel dotázat vedle stojícího důstojníka KGB,a která zněla, zda přistál v modulu anebo na vlastním padáku, Gagarin odpověděl „maximálně vyhýbavě“ s tím, že modul Vostok je tak konstrukčně úžasný, že umožňuje oba způsoby přistání, a okamžitě přešel k pění chvály na jeho konstruktéra. Způsob jeho přistání se tudíž na tiskovce neobjasnil, přičemž kdyby se katapultoval, šlo by to ověřit, protože by se stal v důsledku deformace páteře o několik cm kratším, tak jako všichni piloti,kteří se museli katapultovat.

Oberg jako „důkaz“ že Gagarin letěl, uvádí, že „TASS uveřejnil zprávu o Gagarinově letu ještě za letu - kdyby došlo k předchozí tragédii s Iljušinem, tak by ji uveřejnil až po přistání… „, prohlašuje Oberg (byl-li však Gagarin jen „náhradníkem na padáku“  a jeho Vostok letěl prázdný,nemusel se TASS mnoho obávat, navíc, zprávy TASS četly jen novináři, moskevská TV a radio informovaly národ  o letu Gagarina až 35 minut po jeho přistání …) .

Sovětský tisk v době letu  Gagarinovy rakety neměl žádné informace, takže aby se něco dozvěděl, ruské noviny údajně volaly na britské radioteleskopy , aby se dozvěděly poslední novinky o letu …

US dokumentarista Haimoff popisuje, že když s Iljušinem poprvé mluvil po telefonu 29.6.98 , Iljušin se dojetím rozbrečel jako dítě, a řekl mu :“ Jste první člověk,který mne kontaktoval a namáhal se zeptat se mne přímo. „ Poté pozval celý jeho štáb k sobě domů.  Když US dokumentaristé  sehnali všechna ruská povolení, a přiletěli za Iljušinem do MOW, již to byl zcela jiný Iljušin. „Ani se nám nepodíval do očí, byl jako vyměněný . Neosobní, bez emocí, zakřiknutý. Tiše prohlásil, že si to rozmyslel, a že na kameru mluvit nebude. Bylo jasné, že jej FSB sleduje a odposlouchává. „Náš ruský průvodce a tlumočník naše obavy potvrdil, když prohlásil , že „ mezinárodní show s generálem Iljušinem není pro Rusko přijatelná … „ .

Haimoff si však řekl, že mu FSB nebude mluvit do toho, co má a nemá točit, a do 6 měsíců natočil dokument The Cosmonaut Cover-up, který odvysílala US veřejná TV PBS. Milan Stehlík : Trpká pravda , Nové Slovo 7/02, o Iljušinovi píše : Podle odtajněných dokumentů Iljušin odstartoval z Bajkonuru za přísného utajení 7. dubna 1961  (odpůrci Iljušinova prvenství tvrdí, že si jeho start „spletli“  se   startem voj. rakety R 9  z 9.4.61 …) .

Guinnessova kniha rekordů z roku 1964  obsahuje seznam sov. pilotovaných letů před Gagarinem a udává , že Iljušin letěl 9.4. Velikonoční svátky na Západě se nemusí překrývat s ortodoxními, ale 1961 Velikonoční neděle připadla v SU na 9.4. a Velký pátek na 7.4., let se konal v den, kdy se všichni soustředˇovali na velikonoční svátky. Guinnessova kniha rekordů tvrdí, že Iljušin vykonal jeden dobrovolný oblet a 2 nedobrovolné, byl vystaven nedostatku kyslíku a ztratil vědomí.Řídící středisko se pokusilo o tři oblety, aby modul zachytilo, a dálkově provedlo nouzové přistání na území Číny, Jiní tvrdí,že elektrická závada bránila jeho modulu, aby z oběžné dráhy sestoupil . Až po třech obletech Iljušin dokázal elektrickou závadu opravit a podařilo se mu odpálit rakety pro návrat do zemské atmosféry . A protože by ve správné poloze pro přistání na území SU byl až po 17. obletu, kdy by již dávno zemřel, protože by neměl kyslík,území SU přeletěl a zřítil se v Číně. Podle této verze vědomí neztratil, ale selhalo katapultovací zařízení, takže přistál s modulem na jeho padácích, které kupodivu fungovaly. I tak se řítil k zemi obrovskou rychlostí.

V době Iljušinova letu , píše Milan Stehlík, proběhlo světem několik tiskových zpráv  - jedna byla od zpravodaje Reuters z Moskvy, druhá z AFP z Paříže,  třetí z Bulharska , Madˇarska a Jugoslávie  …  Zprávu potvrdilo i několik představitelů US Air Force, ale jen neformálně .

Sovětský tisk tyto informace popřel, Moskva přišla nejprve s tvrzením, že Vladimír Iljušin zemřel při autonehodě, poté, že je v nemocnici “ v kómatu“ protože měl těžkou autonehodu před měsícem, poté tvrdila, že leží v kómatu již po dva roky, takže s obletem Země nemohl mít nic společného (třebaže v oněch dvou letech Iljušin zcela zdráv pózoval na dvou fotografiích, píše Milan Stehlík ) .Inženýr Leonid Vladimirov,který přeběhl na Západ,ve své knize z roku 1973 The Great Russian Cosmic Bluff , potvrzuje verzi Kremlu,kterou uvádí i Iljušinův oficiální životopis, že Iljušin měl autonehodu,tentokrát 2.června 1960, do 1/61 byl upoután doma na lůžko,a poté chodil s holí,proto byl poslán na „speciální ”  rehabilitaci do (nepřátelské) Číny  ... ( Na tuto verzi navázala i Putinova Komsomolskaja pravda z 11/7/05 ).

Poslední oficiální verze Kremlu zněla  : Vladimíra Iljušina na celý rok převezli do  čínské nemocnice v Hangzhou na rehabilitaci  …  zatímco západní novináři tvrdili, že Čína jej Moskvě nechce vydat, a formálně jej obvinila ze špionáže. Byl po roce vyměněn za čínské špióny zadržované v MOW , za technickou pomoc , a za dost velkou částku peněz k tomu navíc.Dennis Ogden přes své kontakty brzy zjistil, že v Číně na léčení není žádný sov. občan , jak tvrdil sov. tisk, aby vysvětlil Iljušinovu přítomnost  nejprve v Hangchow (35 dní) a později v pekingské nemocnici, a to v době, kdy SU a Čína byly před válkou, vedly ostré pohraniční spory, a soustředˇovaly na svých hranicích vojsko … V této době by rozhodně žádného svého občana po autonehodě neposlali do Číny na léčení, a již vůbec ne syna jejich nejvýznamnějšího leteckého konstruktéra ( kdyby nešlo o Iljušina, sov. prominenta ze sov. prominentní rodiny, neštěkl by po něm ani pes, že šlo o Iljušina, byl to pro Chruščova problém) .

10.4.61, 2 dny před letem Gagarina, Dennis Ogden ,moskevský dopisovatel britského komunistického listu Daily Worker (55-63), napsal :„Do kosmu byl vypuštěn člověk, ale vrátil se v kómatu a Sověti jej ukrývají v léčebně. Jde o syna slavného leteckého konstruktéra Iljušina, slavného zkušebního pilota podpluk. Vladimíra Iljušina,který byl vypuštěn do kosmu 7. či 8.4.61 a 3x obletěl Zemi ve své lodi Rossija.“ (podpluk. Iljušin byl Ogdenovým sousedem a Ogdenovi přátelé mu potvrdili, že se ten den těžce zranil a je v nemocnici, nicméně jeho informace byly pravděpodobně založené na „prosáklé“ zprávě britské tajné služby,která zmiňovala Vostok pod jménem Rossija a uváděla, že Iljušin přistál v Číně, kde lékaři konstatovali, že vážná zranění neutrpěl , zato byl otřesen psychicky). Dennis Ogden později uvedl, že se bál o svůj život a o život svého „ vysoce postaveného zdroje“ , protože dostával výhružné dopisy. Jméno svého zdroje neprozradil ani po letech.

Stejnou zprávu uveřejnily londýnské Times .

Franc. novinář Eduard Brobovsky identitu Iljušina  11.4. 61 potvrdil, a 12.4. prohlásil, že Gagarin byl jen náhradníkem „na padáku“ za zraněného Iljušina. 1.5.61 TASS z Pekingu „citoval Iljušina „, že Brobovského tvrzení je nesmysl“ a Iljušin byl jmenován zasloužilým mistrem sportu SU, ale byl byl vyretušován ze všech fotografií z počátku roku 1961 ,které měly co dělat s kosmonautikou ...

Převzato z blogu autorky na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

16.září 1817 – Český básník a obrozenec Václav Hanka oznámil, že nalezl zlomek staročeského rukopisu. Rukopis se podle místa nálezu (kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře králové) nazýval Královédvorský. O rok později byl nalezen ještě jeden takový rukopis (Zelenohorský). Rukopisy sice zvedly sebevědomí českého národního obrození, ale později se prokázalo, že oba rukopisy jsou padělky, které zřejmě vytvořili Václav Hanka a Josef Linda.

16.září 1908 vyhlášení nezávislosti Bulharska na Turecku

16.září 1935 byla zahájena stavba letadlové lodi HMS Ark Royal.