ARMÁDY A HISTORIE

Konrád I. Brněnský

(okolo 1035 – 6.9. 1092; vládl 22.1. – 6.9. 1092)

Konrád byl třetím z pěti synů Břetislava I. Jako mladší syn získal ještě za panování otce (roku 1054) své údělné knížectví na Moravě. Odtud pochází i jeho přízvisko Brněnský. Po smrti Břetislava, když nastoupil na trůn jeho nejstarší bratr Spytihněv II., byl svého údělu zbaven, protože Spytihněv chtěl mít vládu nad celými Čechami ve svých rukou. Konrádovi byl udělen úřad u dvora, který vykonával, dokud na trůn nenastoupil další z jeho bratrů – pozdější první český král Vratislav II. Ten mu vrátil jeho brněnské knížectví a ještě přidal znojemské. Po smrti mladšího bratra připadl Konrádovi i poslední moravský úděl olomoucký. Nyní přímo spravoval celou Moravu, což představovalo pro Vratislava, se kterým žil v míru po 31 let, příliš velké nebezpečí. Vratislav proti němu na Moravu vytáhl a po několika bojích jej oblehl v Brně. Ke smíru mezi oběma bratry přispěla náhoda: Vratislav musel náhle řešit spory se svým synem Břetislavem (II.), a tak se Konrádově manželce Wirpirce z Tenglingu podařilo zprostředkovat mír. Konrád musel slíbit poslušnost českému knížeti a pomohl mu usmířit se synem Břetislavem a Vratislav II.ho za to jmenoval svým nástupcem na knížecím stolci. Po smrti Vratislava II. v roce 1092 se Konrád opravdu stal knížetem. Příliš si však své vlády neužil – zemřel už osmý měsíc svého panování. Po jeho smrti se stal novým knížetem syn Vratislava II. Břetislav II.