BOJOVÁ UMĚNÍ

Strýček Sam se vrátí v pick-upu

Americké vměšování se zmenšuje. Tak proč se nikdo neraduje? Mají Číňané lepší zbraně než Amerika? Fénix řídí pick-up.

Už to sice není tak v módě jako před pár léty, ale stále existuje velmi početná skupina obyvatelstva, pro kterou za všechno zlé na světě může "americké vměšování". Právě těmto lidem se snaží zavděčit prezident Obama, který toto vměšování notně omezil a tam, kde jej neomezil, tak se alespoň snaží veřejnosti namluvit, že neexistuje.

A k čemu mu to bylo? Stal se snad populárnějším? Nestal. V USA ho sice na rozdíl od jeho předchůdce považují za sympaťáka, ale za moulu. A ti, co nesnášeli USA mimo USA za Bushe, za Obamy nesnášejí USA ještě víc. Pokud si Obama myslel, že vejde světovému veřejnému mínění do zadnice a to jej bude milovat, tak se opravdu přepočítal. Kdyby dělal to, co považuje za správné, tak by se našlo dost lidí, kterým by to bylo sympatické, ale jeho činy jsou momentálním výsledkem jeho vnitřního boje mezi přesvědčením levičáka, snahou o co největší popularitu a odkazem svých předchůdců.

A takový přístup je k ničemu, Bezzásadovostí si nikdo lásku nezíská.

USA opustily Irák a omezují své působení v Afghánistánu. Sice stále působí proti teroristům, ale svou přítomnost na Blízkém východě, stále více omezují a stále méně nebo stále méně ochotně se zajímají o to, co se děje v Sýrii, Libyi a Egyptě. Izrael už není pro Obamu spojenec, ale název problému na kterém chce spolu s Kerrym uhnat nějaké další mírové ceny.

Sen lidí, kteří před deseti lidi pokřikovali na ulicích "žádnou krev za ropu" se jakoby plnil. Arabové byli skákat do vzduchu radostí. USA se nevměšují. Ne tak, jako kdysi, hurá! Tak proč se nikdo neraduje? Naopak. Stále více představitelů zemí Blízkého východu americký ústup z regionu kritizují. USA v oblasti držely na obojku svého psa Saudskou Arábii a zároveň zadržovaly Írán. Nyní přestaly zadržovat a psa nechaly běhat. Už je to zajímá. A to se v oblasti nikomu nelíbí.

Ve vztahu k Arabskému jaru se Obama zachoval jako EU k Turecku. Nejprve hlasitě požadoval demokracii a podpořil pád diktatur, ale jakmile to bylo zneužito islamisty, utekl. Něco spískala a pak za to nepřevzal odpovědnost. To už je zrada.

Je potřeba jednoznačně říct, čím je tento negativní vývoj způsobem. Jen a pouze Obamovou zahraniční politikou. Ničím jiným.

Už v bolševické propagandě byl ten rozpor. Považovala USA za největší zlo planety a zároveň neustále dokazovala, jak jsou prohnilé a neschopné a na kraji úpadku. Vždycky jsem v tom viděl logickou chybu. Pokud má být náš nepřítel nebezpečný tak musí být považován za schopného. Neschopný nepřítel přece není pořádný nepřítel. Ale propagandistům to nevadí.

Ale nevadí to ani propagandistům současným. Aby bylo jasno, nemyslím si, že existují nějací propagandisté v podzemních místnostech, kteří sepisují články pro internet. O to se stará "lidová tvorba" - média, internet, blogeři a podobně. Stačí je tuhle lidovou tvorbu popostrčit. Dnes se tomu neříká propaganda, ale marketing.

USA jsou momentálně marketingově silně out, in je naopak Čína. Jako příklad může sloužit onen příklad s čínskou supersonickou střelou, kterou Číňané nedávno vyzkoušeli. Světová senzace. Z médií to vypadá, že "vrahům z Wall Street" zamrzl úsměv na rtech, něco jako když Rusové vypustili Sputnik. Nikoho nezajímá, že USA jsou při vývoji těchto zbraní roky napřed. Že Číňané jdou cestou, kterou oni museli vyšlapat a že s mediálního humbuku kolem čínské zbraně má legraci i ruská generalita, která prohlašuje, že Číňané sou roky pozadu nejen a USA, ale i za Ruskem. Ale když to veřejnost baví. Tak si ty Číňany chvalte…

Já to vidím jinak. Nemyslím si, že USA jednou povstane z popela. Už jen proto, že USA v žádném popelu nejsou. Stále to je nejsilnější ekonomika světa z nejlepší armádou a největším zájmem o světové děni a hlavně nejsilnějšími měkkými i tvrdými schopnosti ovlivňovat náš svět k lepšímu. To, že momentálně chybí vůle, nic neznamená. Už se těším, až zase bude celý svět hlasitě nenávidět amerického prezidenta (teď jej nenávidí tiše). Pak budu vědět, že je všechno, jak říkají Američané OK.

Pokud USA vstanou z popela, tak  popela marketingového. Na něm zas tak nezáleží. Nepovažuji se sice zas za tak starého, ale pamatuju už nějaké věci. Od dětství jsem slýchával, jak sou v USA rozkladu a pak se rozložili ti, kteří to říkali. Stejně jako je dnes populární Čína, bylo populární Japonsko, pamatujete? Říkalo se japonský hospodářský zázrak, média byla plná Japonska. Hollywoodští předvídatelé budoucnosti nám představovali USA řízenou Japonci. Pamatujete?

Pak se zase říkalo, že skončila doba amerických křižníků silnic. Prostě jim odzvonilo. Už i do USA dorazil duch Evropy. Malá a úsporná auta. Prostě to nejde, jezdit v obrovských životní prostředí znečišťujících autech s vysokou spotřebou. Typické americké nesmyslné velikášství na efekt, které je nepraktické, neekonomické a neekologické. Taky jste to tak milovali jako já?

A pak ještě zkrachoval Detroit, město, které je symbolem těchto aut. Tak to by už musel být definitivní konec amerických aut. Jenže jak je vidět americká nepraktičnost, energetická náročnost a hromotlucké frajerství, které tak milujeme, si tu cestu vždycky najde. Po nesmyslně velkých křižnících silnic si teď razí cestu ještě nesmyslnější SUV a pick-upy. Ještě nesmyslnější, větší a úžasnější než předchozí křižníky.

Strýček Sam se vrátí. A přijede v pick-upu.