POZEMNÍ TECHNIKA

ZSU-23-4 Šilka

Velice úspěšný samohybný čtyřnásobný protiletadlový kanon ZSU-23-4 (zenitnaja samochodnaja ustanovka), označovaný také Šilka, byl vyvinut počátkem 60. let pro potřeby vojsk protivzdušné obrany Sovětského svazu. Ve službě měl nahradit samohybné dvojkanony ZSU-57-2, které byly již zastaralé, jelikož byly schopné operovat pouze za dobrého počasí. Výroba začala v roce 1965 a po několika výrobních sériích, které se liší modernizovaným vybavením, byla ukončena v roce 1983. Díky jednoduchosti obsluhy a vysoké spolehlivosti se rychle a ve velkém rozšířil po celém komunistickém bloku, spojencích SSSR a zemích blízkého východu, kde stále ve velkých počtech zůstává ve službě. V ruské armádě je již nahrazován novým protiletadlovým kompletem 2S6M vybaveným dvěma dvouhlavňovými 20mm kanony a osmi PLŘS.

Technický popis

 korba   Vysoká korba má šikmý horní přední pancíř, kde je na levé straně umístěn rozměrný poklop s periskopem pro řidiče. Ten má k dispozici ještě jeden periskop na střeše korby nad sebou. Věž je usazena ve střední části korby, v zadní části je motorpřevodový prostor. V korbě je také umístěna turbína, která dodává proud všem systémům vozidla. Na přídi, zádi i bocích korby jsou držáky pro pomocnou výstroj.

 motor a podvozek   Pohon zajišťuje šestiválcový vznětový vodou chlazený motor V-6R o výkonu 280 ks. Pohybové ústrojí bez nosných kladek tvoří po obou stranách šestice pojezdových kol, napínací kolo v předu a hnací vzadu. Podobný podvozek používají vozidla PT-76, BTR-50 a 2K12 Kub.

 věž   Nízká čtyřhranná plně otočná věž je umístěna ve středu korby. Věž má kolmé boky i záď, v přídi je umístěna čtveřice 23mm kanonů. Na zadní straně věže je umístěn přehledový a střelecký radiolokátor RPK-2 Tobol (označení NATO: Gun Dish), který se při jízdě sklápí směrem vzad. Posádka ve věži je tříčlenná, tvořená velitelem a dvěma operátory. K výstupu jsou k dispozici dva poklopy s periskopy. Prostor osádky je vybaven palubním komunikačním systémem, radiostanicí, navigačním systémem a filtračním zařízením zajišťujícím ochranu před ZHN.

Výzbroj

Hlavní výzbroj tvoří čtveřice 23mm kanonů v přídi věže. Náměr kanonů se pohybuje v rozsahu od -4° do +85° a je udělován motoricky, v nouzi manuálně. Pro kanony je vezena zásoba 2 000 nábojů dvou druhů v poměru 3:1 - tříštivotrhavé OFZT a protipancéřové BZT. Hlavně kanonů jsou chlazeny vodou a opatřeny úsťovým tlumičem plamene. Účinný dostřel proti vzdušným cílům je 1 500 m, resp. 2 500 m proti pozemním. Teoretická rychlost střelby je udávána na 3 400 ran za minutu, v praxi se používá střelba dávkami 3-5, 5-10 nebo 50 ran. Střelba je řízena buď automaticky, kdy radiolokátor předává informace počítači řídícímu střelbu, nebo manuálně, kdy osádka využívá optické zaměřovače.

Uživatelé a bojové nasazení

Afghánistán; Alžírsko; Angola; Bělorusko; Bulharsko; Egypt; Etiopie; Indie; Irák; Írán; Izrael; Jemen; Jordánsko; KLDR; Kongo; Kuba; Laos; Libye; Maďarsko; Nigérie; Peru; Polsko; Rusko; Somálsko; Sýrie; Ukrajina; Vietnam

Verze

Jednotlivé série se liší menšími úpravami, z označení těchto modifikací např.: ZSU-23-4V, ZSU-23-4V1, ZSU-23-4M, ZSU-23-4MZ...