Kdo je online

Právě přítomno: 2984 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

KULTURA

Zveřejněno: 22. 11. 2014 15:10 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: KULTURA Kategorie: KNIHY A ČASOPISY

Alternativní historie

(září 2006)

Jsem zásadním odpůrcem názoru, že historie nezná „kdyby“. Je přece naprosto zřejmé, že zná. Existuje dokonce celý podobor historie, který se zabývá těmi „kdyby“. Samozřejmě mám na mysli alternativní historii, kterýžto pojem označuje jak alternativní průběhy dějin, tak také vědecký obor, který se jimi zabývá, i když pro ten by možná bylo trochu vhodnější označení „alternativní historiografie“, případně „výzkum alternativní historie“. S alternativní historií se nejčastěji setkáváme v podobě románů, které se odehrávají právě v takové alternativní dějové linii. Méně časté jsou odborněji laděné publikace, jejichž obsah se opět pohybuje ve „what if“ rovině. I v českém jazyce už vyšla slušná řádka knih patřících do těchto kategorií, takže ani český čtenář není o tento obor ochuzen.

Existuje nemálo historických událostí, jež jsou oblíbenými tématy pro románové i odborné popisy alternativních dějin. Jednoznačně první místo zaujímá druhá světová válka, speciálně pak podobor „Co kdyby Německo vyhrálo?“ Nejznámějším dílem na toto téma je excelentní Otčina (Fatherland) od Roberta Harrise, která byla neméně excelentně zpracována ve filmové podobě, která se natáčela v Praze a jejíž hlavní roli ztvárnil výborný Rutger Hauer. Harrisův popis vítězného Německa v roce 1964 byl podroben odborným analýzám, z nichž vyplynulo, že nacistický totalitní režim by za dvacet let po vítězné válce velmi pravděpodobně vypadal přesně takhle. Změnil by se v režim posttotalitní, kde už není teror přítomen tak zjevně, ale přesto je společnost pod přísnou kontrolou, podobně jako se Stalinův teror postupně umírnil do byrokratické diktatury éry Chruščova a Brežněva. Jinou knihou o vítězném Německu je román Williama R. Fortschena a Newta Gingriche nazvaný lakonicky 1945 (ačkoli se jeho děj odehrává převážně v roce 1946). Tentokrát se jedná o vojenskou akci vítězných nacistů proti americkému nukleárnímu programu, aby vyvíjená atomová bomba nemohla zastavit německý pokus o invazi do Velké Británie.

V poslední době se objevily i dva romány odehrávající se uprostřed „jiné“ druhé světové války. Hlavním rozdílem oproti skutečné historii je ovšem to, že prezidentem USA je Charles Lindbergh, pod jehož vedením se USA postupně fašizují. Jde o knihu Spiknutí proti Americe od Philipa Rotha a již zmíněný román K od Daniela Eastermana. Další neméně zajímavé dílo je román Triumf, jehož autorem je Ben Bova. Jeho obsahem je Stalinova smrt na začátku roku 1945 a následné dobývání Berlína americkou armádou.

Alternativní historií druhé světové války se ovšem zabývají i odborné knihy, zaměřující se vesměs na vojenské operace, které ve skutečnosti bohudík nebo bohužel neproběhly. Klasikou se stal sborník Hitlerovy možnosti (Hitler’s Options) obsahující deset alternativních průběhů druhé světové války, např. invazi do Británie, úspěšné dobytí Moskvy, společnou strategii Německa a Japonska v Asii nebo zneškodnění německé atomové pumy. Editor knihy Kenneth Macksey se proslavil prací Invaze: Německá invaze do Británie, která od svého vydání nebyla jako přesvědčivá varianta zpochybněna. Pokud by se Hitler v roce 1940 odhodlal k invazi do Velké Británie, neměla by ostrovní říše šanci, to je prostě fakt.
 
Za velmistra alternativní historie bývá označován autor Harry Turtledove, který publikoval mnoho paperbackových románů na toto téma. Stěžejní roli hrají dvě knižní řady. První z nich vychází z odlišného průběhu americké občanské války, v níž Jih zvítězil, takže na kontinentu vedle sebe existují Spojené státy americké a Konfederované státy americké. Poté následuje zcela jiná podoba první světové války, v níž USA podporují Německo, zatímco CSA stojí na straně Británie a Francie. Druhá románová řada jménem Světoválka už patří do oblasti sci-fi, protože předkládá útok mimozemské civilizace na Zemi v době druhé světové války, takže dosavadní nepřátelé se musejí spojit proti této nové hrozbě. Z jiných Turtledoveových románů lze zmínit také např. knihu Dva Jiří, která se odehrává v alternativním 19. století, kdy je celá Severní Amerika stále britskou kolonií. Idoly tohoto světa jsou právě oni „dva Jiří“, anglický král Jiří III. a americký guvernér George Washington.

Další alternativně-historickou tvorbou, která se vrací až do 19. století, je populární trilogie Hvězdy a pruhy od Harryho Harrisona. V době, kdy je severoamerický kontinent rozdělen na válčící Unii a Konfederaci, se Velká Británie rozhodne získat své bývalé kolonie zpět. Sever a Jih se tak musejí spojit proti Angličanům. Děj se rozvíjí skutečně pozoruhodným způsobem, protože obsahuje mimo jiné i americkou invazi do Irska. V této souvislosti lze poznamenat, že americká občanská válka rozhodně nebyla pro Sever „předem vyhraná“. Jih měl určitou šanci na úspěch, ale nepodařilo se mu získat podporu Evropy, která o oslabení Ameriky skutečně stála. Pokud by Jih získal alespoň ekonomickou podporu Evropy, měl reálnou šanci obhájit svou samostatnou existenci. Obrovskou výhodou Jihu byl fakt, že pro své „vítězství“ nemusel dělat vlastně nic. Naproti tomu Sever musel jižní území dobýt zpět.

Předcházející řádky snad ukázaly, že historie ve skutečnosti zná „kdyby“. Řada spisovatelů a odborníků na vojenství a světové dějiny se alternativní historií seriózně zabývá. Alternativní historie není samoúčelná, není to výzkum sám pro sebe. A nemohu si odpustit poznámku, že mě napadá nemálo vědeckých oborů, o nichž se totéž prohlásit nedá. Zkoumání alternativní historie je totiž nejen cestou k lepšímu poznání nejen reálné historie, ale rovněž současnosti a budoucnosti. Je třeba analyzovat historické alternativy, rozeznávat jejich příčiny a důsledky a srovnávat je s průběhem skutečných dějin. Takové znalosti nám totiž nepochybně pomohou při rozhodování, které ovlivní naši budoucnost.

Existuje jeden moudrý citát: „Kdo se nepoučí ze své historie, bude nucen si ji zopakovat.“ Na závěr svého článku bych si dovolil tento výrok poněkud upravit: „Kdo se nepoučí ze své alternativní historie, bude nucen si ji prožít.“

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

24.července 1744 – Pruský král Fridrich II. a německý císař Karel VII. uzavřeli tzv. frankfurtskou spojeneckou smlouvu. Císař souhlasil s připojením pravého břehu Labe k Prusku za vojenskou pomoc proti Marii Terezii.