LETECKÁ TECHNIKA

Bell P-39 Airacobra

Na začátku kariéry P-39 byl bezesporu úspěšný nástup. Továrna Bell zalétala prototyp na jaře roku 1939 a to s velmi dobrými výsledky. Už svou koncepcí se letoun velmi lišil od ostatních. Motor byl umístěn za kabinou v těžišti a přispíval k dobré obratnosti. V přídi zas byla soustředěna výzbroj. Počítalo se s kanonem ráže 37 mm a s kulomety. Velkou novinkou byl také příďový podvozek! Neozbrojený a neobtěžkaný pancéřováním a ochranou nádrží, byl prototyp dostatečně rychlý a dobře stoupal. Firma si cenila úspěchů letounu a spustila poněkud přehnanou reklamní kampaň. Armáda letoun objednala, ale trvala na motoru bez kompresoru. Ovšem než se továrna dopracovala do podoby skutečného sériového stroje, narostla váha a snížily se výkony. Po malé sérii P-39C následovala verze D, která byla již plně vybavená a vyzbrojená 4 kulomety 7,62 mm, dvěma 12,7 mm a kanonem 37 mm. Letoun mohl nést i pumu 227 kg nebo přídavnou nádrž. Ale výkony nad 5000m byli již slabé, protože chyběl kompresor. Británie objednala přes šest set kusů (P-400) s odlišnou výzbrojí - 37mmmm kanon byl nahrazen kanonem ráže 20 mm. Přesto britové ze svých strojů nebyli příliš nadšeni. Přicházeli nezalétány a byly problémy už při montáži. Nakonec britové P-400 dodávali do SSSR, aby se jich zbavila. USAF bojově Airacobry využívalo v pacifické oblasti, v severní Africe, na Aljašce a na Islandu.V té době dokonce docházelo k paradoxním situacím. Například, že pumami obtěžkané P-39 doprovázely P-40 jako stíhací doprovod, ačkoli Airacobry byli prokazatelně výkonnější! To již stroj získal pověst špatného letadla. Jediní, kteří si P-39 opravdu vysoko cenili, byli Rusové, kteří také velkou část produkce odebrali (4758 ks). Na východní frontě se boje odehrávali v nízkých letových hladinách a tam na nepřátele Airacobra stačila. Rusové byli prostě spokojeni. P-39 sloužila také u Svobodných Francouzů a u spojeneckých Italů. Airacober všech verzí bylo do zastavení výroby v roce 1944 postaveno 9584 kusů.