LETECKÁ TECHNIKA

Fairey Barracuda

Ačkoli vývoj letounu Barracuda by zahájen v roce 1937, přišly první sériové stroje do služby k FAA až za šest let. Podle zadání byl letoun vyvíjen pro motor Rolls-Royce Exe, po neúspěšném vývoji však byla konstrukce přepracována pro použítí motoru Merlin XXX a prototyp (P 1767) poprvé vzlétl 7. prosince 1940. Na počátku války byla veškerá letecká výroba soustředěna na osvědčené a potřebné typy, čímž se sériová výroba Barracud až do května 1942 zdržovala, v září byla po vyrobení 25 kusů Mk.I výroba přeorientována na Mk.II a to v závodech Fairey, Boulton-Pavel, Blackburn a Westland. První velské akce se Barracudy účastnily v září 1943 při vylodění u Salerna.

Jejich velký den však nastal 3. dubna 1944, když 42 strojů, spolu se silným stíhacím doprovodem z letadlových lodí, zaútočilo na německou bitevní loď Tirpitz v Altenfjordu na severním pobřeží Norska. A další útoky Barracud na Tirpitz poté pronásledovaly přes celé léto. Poslední válečnou verzí se stal torpédovací-průzkumný typ Mk.III. Celkově byl až na maličkosti totožný s předchůdcem. Typ Mk.V s motorem Griffon se objevil příliš pozdě pro jeho plánované využití na tichomořském bojišti; byl však úspěšně využit v poválečném období pro výcik. Celá produkce Barracud obnášela 2582 letadel. Typ byl první jednoplošný torpédový-bombarovací letoun Royal Navy, a díky možnosti různého vyzbrojení - bombami, minami, hlubinnými pumami, torpédy, záchranným člunem - se stal velmi účinným bojovým prostředkem. Barracuda mohla při použití RATO raket - startovních urychlovačů - operovat z menších letadlových lodí.