LETECKÁ TECHNIKA

Lockheed C-141 Starlifter

Čtyřmotorový těžký transportní a výsadkový letoun pro dlouhé tratě.

Letoun C-141 byl zkonstruován na základě požadavků Velitelství letecké přepravy amerického letectva (MAC USAF) koncem 60. let firmou Lockheed. MAC chtělo letoun schopný přepravit parašutisty nebo bojové jednotky a jejich podpůrné prostředky přímo do oblasti bojů. Lockheed využil poznatků z konstrukce lehčího typu C-130 a užitím několika jeho prvků značně urychlil vývoj nového stroje. Na rozdíl od C-130 má C-141 proudové motory, a stal se tak vůbec prvním proudovým letadlem ve službách USAF. První prototyp YC-141 vzlétl 17. 12. 1963 a výroba nového typu (verze C-141A) se rozeběhla v roce 1963, přičemž první letoun byl dodán USAF 23. 4. 1965. Poslední z 284 strojů základní verze byl dodán v únoru 1968. Mimo standardního transportu může C-141 sloužit také jako létající nemocnice, přičemž na palubu pojme celkem 113 pacientů. Několik letounů C-141 bylo speciálně upraveno pro přepravu mezikontinentálních balistických střel Minuteman o váze 41,4 tuny. 

  "Bojovým" křestem prošly letouny během války ve Vietnamu, kde dopravovaly vojáky z USA do Vietnamu a zpět (včetně raněných a mrtvých). Při nasazení u jednotek se zjistilo, že nákladní prostor je moc malý. V rámci programu, jenž začal roku 1976, bylo všech dosud přežívajících 270 strojů C-141 konvertováno prodloužením trupu o 7,11 metru a křídel na verzi C-141B. Tyto úpravy zvětšily nosnost letounu o 1/3. Tato verze mimo jiné také obdržela zařízení pro tankování paliva za letu. Prototyp nové verze YC-141B vzlétl 24. 3. 1977 a první stroj byl předán USAF v prosinci 1979, přičemž poslední přestavěný letoun byl dokončen 29. 6. 1982. Tyto stroje se pak účastnily invaze na Grenadu v roce 1989, obou válek proti Iráku v letech 1991 a 2003, a několika humanitárních misí.

  Původně se předpokládalo, že již koncem 90. let bude tento typ ve službě vystřídán moderním C-17, škrty v rozpočtu ale způsobily zdržení nového projektu. Část letounů C-141 tak mělo sloužit ještě nějakou dobu po roce 2006, samozřejmě modernizované. Tyto stroje, označované jako C-141C, mají tzv. "skleněný kokpit", modernizovanou digitalizovanou avioniku, včetně systémů pro let za každého počasí, GPS a obranného systému (viz popis). Modernizaci letadel zajišťovala společnost Raytheon E-Systems, první ze 64 modernizovaných strojů byl předán USAF 31. října 1997 a modernizace posledního 64. letounu byla dokončena v srpnu 1999. Přesto však byl poslední letoun C-141 vyřazen na konci roku 2004. V současnosti je asi 270 letadel C-141 uloženo v rezervě nebo u letecké národní gardy (ANG).

Technický popis

  nosné a ocasní plochy   Křídlo o rozpětí 48,74 m a ploše 299,88 m² je v hornoplošném uspořádání a neprochází trupem. Pod křídlem jsou na pylonech v gondolách čtyři dvouproudové motory Pratt & Whitney TF33-P-7 o jednotkovém výkonu 93,4 kN. Vodorovné ocasní plochy jsou umístěné na vrcholu svislé ocasní plochy a z pohledu zepředu tak tvoří písmeno T.

 trup   Stroj má přetlakovou kabinu pro osádku. Nad kabinou je u verze C-141B instalováno zařízení pro tankování za letu, určené pro spojení ráhnovým tankovacím systémem. Nákladový prostor verze C-141A byl 21,33 m dlouhý, 3,1 m široký a 2,77 m vysoký a umožňoval nést náklad o maximální hmotnosti 32 136 kg. U verze C-141B byl nákladový prostor prodloužen o 7,11 metru. Touto úpravou vzrostl využitelný objem nákladního prostoru o 61,48 m³. Na podlaze nákladního prostoru jsou válečky, které umožňují rychlé nakládání a vykládání palet s nákladem. Pro přepravu vozidel se válečky obrátí a vznikne hladká plocha. Velké zadní poklopy a nakládací rampy umožňují pohodlné nakládání a vykládání.

 přistávací zařízení   Hlavní podvozek, jehož konstrukce je odvozena od C-130, se zatahuje do bočních gondol. Každou nohu tvoří dvě řady se dvěma koly. Přední noha s dvojitým kolem se zatahuje dozadu do podvozkové šachty pod pilotní kabinou. 
 avionika a výstroj   Modernizované stroje C-141C, se kterými se počítá i v prvním desetiletí 21. stol., mají lepší obranný systém, protikolizní systém (TCAS), řídící systém pro každé počasí (AWFCS), nového automatického pilota, multifunkční displeje a navigační systém GPS.

Verze

C-141A - základní verze
C-141B - zvětšená verze
C-141C - verze se "skleněným kokpitem"

C-141B

země původu	Spojené státy americké (USA)
posádka	5 (pilot, druhý pilot, navigátor, 2 nákladoví operátoři)
výrobce	Lockheed Martin
vyrobené stroje	300 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje	8,1 mil. USD (1992)
datum vzletu	17. 12. 1963
ve výzbroji od	23. 4. 1965 (USAF)
pohon	4x Pratt & Whitney TF33-P-7
max. výkon	4x 93,40 kN
max. rychlost	Mach=0,74 / 910 km/h
max. stoupavost	14,80 m/s
max. dostup	15 760 m
dolet	6 685 km (s max. nákladem), 10 580 km (max.)
délka trupu	51,29 m
rozpětí křídla	48,74 m
nosná plocha	299,88 m²
výška	11,96 m
hmotnost prázdného stroje	67 187 kg
max. vzletová hmotnost	155 580 kg
max. náklad	30 600 kg
hmotnost paliva	?