POZEMNÍ TECHNIKA

Samohybné obrněné dělo Škoda PÚV-6

Vývoj PÚV-6 začal v roce 1934 po ukončení prací na neúspěšném obrněném vozidlu MU-6/III. PÚV-6 měl sloužit k ničení letadel a pozemních cílů. K jeho výrobě byly použity díly z MU-6. Z upraveného podvozku byla odstraněna věž a korba, místo nich byla umístěna 500 mm vysoká bočnice a byl použit polokruhový štít. Korba, bočnice a štít byly z ocelových plechů o tloušťce 4,5-10 mm. Pohon vozidla zajišťoval motor Škoda typ Flat-Six. Výzbroj byla tvořena 40mm protiletadlovým kanonem Škoda typ Z1 o hmotnosti 700 kg s odměrem 360° a náměrem -3° až +85°. Jako střelivo sloužily tříštivé časovací granáty nebo protipancéřové granáty s maximálním dálkovým dostřelem 9 200 m, účinným přímým dostřelem 2 500, maximálním výškovým dostřelem 6 230 m a účinným výškovým dostřelem 4000 mm. Na vzdálenost 2 500 m probíjel granát kolmou 32 mm tlustou desku z cementované oceli. Maximální dosažená kadence střelby byla 40 ran za minutu, to nevyhovovalo pro střelbu proti letadlům. Pomocnou výzbroj tvořil kulomet ZB vz.26. V letech 1934-1935 probíhaly jízdně-technické zkoušky při nichž se ukázaly některé problémy s podvozkem.