POZEMNÍ TECHNIKA

43M "Zrinyi"

43M Zrínyi II

44M „Zrinyi I“

Po masakru maďarské 2. armády začal v Maďarsku podle německého vzoru vývoj samohybného děla. Bylo rozhodnuto vyrábět dvě varianty samohybného děla – stíhač tanků „Zrinyi I“ a útočné dělo „Zrinyi II“. Vozidla byla pojmenována po hrdinovi z bojů s Turky, hraběti Zrinyiovi. Vývoj první varianty trval paradoxně déle, zahájen byl teprve v květnu roku 1943. Prototyp byl postaven na přelomu let 1943/44, sériová výroba měla začít v červnu 1944. Sériová výroba však nikdy nezačala, zůstalo u jediného vyrobeného prototypu.

Z tanku „Turan“ byla převzata korba, která byla rozšířená za účelem získání prostoru pro instalaci rozměrné zbraně. K pohonu opět sloužil maďarský motor Manfred Weisz o výkonu 260HP. Podvozek sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, devíti pojezdových kol, napínacího kola vzadu a čtyř napínacích kladek. Oproti LT-35 nebyly použity škrabáky bahna. První pár pojezdových kol byl samostatně uchycený ve výšce nad zemí, v prostor mezi hnacím kolem a druhým párem pojezdových kol. Zbývající pojezdová kola byla po čtyřech upevněna ve vozících, vypružených pomocí listových per. Vozík sestával ze dvou ramen, které byly shora vypruženy zmíněnými pery, každé rameno pak drželo dvě pojezdová kola. Na korbě byla postavena nízká hranatá nástavba jejíž jednotlivé pláty byly mírně skloněny. V této nástavbě byl uložený protitankový kanón 43M ráže 75mm, převzatý z projektu tanku „Turan III“. Díky absenci kulometu mohl být snížen počet členů osádky na čtyři osoby. V listopadu 1944 byly provedeny zkoušky, při kterých bylo na tank „Zrinyi I“ namontováno šest hlavní raketometu ráže 152mm.

44M „Zrinyi II“

 Vývoj nového samohybného děla dostal po katastrofě na Donu maximální prioritu. Prototyp samohybného děla „Zrinyi II“ byl společností Manfred Weisz vyroben již v prosinci roku 1942, sériová výroba se tamtéž rozběhla v dubnu 1943. Nové samohybné dělo bylo značně podobné italskému Semovente da 105/25. Samohybné dělo „Zrinyi II“ bylo vyzbrojeno houfnicí 40/43M ráže 105mm. Tato houfnice vycházela z běžné tažené houfnice 40M vyráběné firmou MAVAG. Maximální dostřel této houfnice činil cca 10km. Ve vozidle nebyl instalován žádný kulomet pro vlastní obranu. Posádka čítala čtyři osoby. Celkem bylo vyrobeno více než 60 samohybných děl „Zrinyi II“. Koncem roku 1944 byla některá samohybná děla „Zrinyi II“ po německém vzoru dovybavena představným pancířem na bocích.

Nasazení

 Samohybnými děly „Zrinyi II“ byly vybaveny 1. a 10. prapor útočných děl, zatímco ostatní prapory byly vybaveny německými samohybnými děly StuG III a stíhači tanků Hetzer. K prvnímu nasazení došlo v dubnu 1944, kdy byla tato samohybná děla nasazena 1. praporem útočných děl v Haliči. Ačkoliv „Zrinyi II“ nebyl vozidlem specializovaným na boj proti tankům, vedl si na bojišti mimořádně dobře, zejména v porovnání se slabými tanky „Turan“. „Zrinyi II“ se v boji ukázal jako nejsilnější z maďarských obrněných vozidel, prakticky tak byl jediným vozidlem schopným boje se sovětskými tanky.

43M Zrínyi II