Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 13

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Duke - Odpověděl na komentář # 4622 v Z.b.V. - Zur besonderen Verwendung
Opraveno.
Info z iRozhlas.cz: VZÁCNÝ OBRAZ. Slavné amsterodamské Rijksmuseum (Říšské muzeum) díky pandemii získalo vytoužený vzácn...
Dezinfekce dokončena. Letadlová loď se po nákaze chystá znovu do služby: https://www.idnes.cz/zpravy/nato/letadlova-lod-...
Tento týden probíhal tréning spolupráce mezi letouny L-159 ALCA a předsunutými leteckými návodčími při přímé letecké pod...
What the USS Roosevelt Can Teach Scientists About COVID-19 https://www.popularmechanics.com/military/research/a32256110/...

VÝZBROJ PĚCHOTY

Zveřejněno: 30. 11. 1999 1:00 Napsal Michal Kroužek
Nadřazená kategorie: VÝZBROJ PĚCHOTY Kategorie: KULOMETY

Perino M1913

Kulomet Perino M1913 byl prvním italským pokusem o kulomet srovnatelný s kulometem Maxim. Jeho konstruktérem byl Giuseppe Perino, který si ho v roce 1900 nechal patentovat. Kulomet nebyl příliš úspěšný a vytýkala se mu vysoká hmotnost 25 kilogramů. Perino jeho konstrukci zlepšoval, u verze z roku 1913 klesla hmotnost na 13,7 kg a uplatnila se na něm řada nových prvků. Automatickou funkci zbraně zajišťovala kombinace odběru prachových plynů z hlavně a zákluzu. Součástí zbraně byl píst, který prostřednictvím zaklouzávací hlavně vháněl vzduch do pláště vodního chladiče. Stejně jako u jiných italských kulometů byl systém zbytečně složitý. K zásobování municí se používal nábojový pás v bubnu, který byl později nahrazen násypkou pro pět nábojových pásků po 12 nábojích.

Ráže 9,5 mm M95
Délka 1180 mm
Hmotnost 13,7 kg
Hlaveň délka 655 mm, chlazená vodou
Zásobovací ústrojí násypka na nábojové pásky
Systém závěru kombinovaný s odběrem prachových plynů/se zákluzem
Kadence 500 ran/min
Úsťová rychlost 740 m/s
Účinný dostřel 1500 m
Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

5.června 1967 začala Šestidenní válka.

5.června 1469 – Matyáš Korvín, zvolen v Olomouci katolickými pány za českého krále, byl odmítnut na českém sněmu. Český sněm uznal na radu Jiřího z Poděbrad nástupnictví Vladislava Jagellonského.