Vojáci a Vánoce - po roce 1945 I. díl

Blíží se Vánoce a tak Vám přináším pár vojenských fotek s vánoční tematikou. Později na ně navážou další díly.

Příloha I., jednající o československém letectvu

Příloha I.,
jednající o československém letectvu

Článek 1

Organizace

1. Příslušníci československého letectva budou organizováni v československé jednotky, přidělené Královskému letectvu. Takové jednotky ačkoliv organizované tímto způsobem z důvodů praktické vhodnosti, budou uznány jako jednotky československého letectva, které je součástí československé branné moci.

2. Bude vytvořena co nejdříve jedna peruť stíhací a jedna peruť bombardovací s příslušnými zálohami. Bude se uvažovat o utvoření dalších perutí, jakmile to bude možné a bude dostatečný počet osob.

Ruští dobrovolníci u Osttruppen

Jak rostl boj sovětských partyzánů v týlu německé armády, Němci stále zvyšovali počet jednotek z místních obyvatel a vojenských zajatců. Tak se v červnu 1942 při divizních štábech objevily protipartyzánské roty z ruských dobrovolníků ("hiwi"). Menší oddíly pomocné policie se spojovaly v roty a prapory, dostávaly německé kádry pro velení ze zajišťovacích policejních jednotek, standardní výstroj a výzbroj z trofejních skladů, procházeli vojenskou přípravou pod dohledem německých velitelů a měnily se tak ve vojenské oddíly, schopné vykonávat samostatné úkoly, od ochrany objektů po provedení trestných výprav v partyzánských oblastech. Při štábech německých jednotek vznikala také Jagdkomanda, nevelké skupiny, dobře vyzbrojené automatickými zbraněmi, které pronásledovaly a ničily partyzánské oddíly. Do těchto jednotek byli zařazování nejlepší vojáci. Koncem roku 1942 měla každá z německých divizí na východní frontě jednu a některé i dvě roty a sbor rotu nebo prapor. Kromě toho měli velitelé týlových oblastí německých armád několik východních praporů a Jagdkomand a v sestavě zajišťovacích divizí byly jezdecké diviziony a eskadrony. Větší část východních praporů nesla standardní čísla: 601-621, 626-630, 632-650, 653, 654, 656, 661-669, 674, 675 a 681. Další prapory nesly čísla armád (510, 516, 517, 561, 581, 582), sborů (308, 406, 412, 427, 432, 439, 441, 446-448, 456) a divizí (207, 229, 263, 268, 281, 285), kde byly zformovány. Po založení Ruského výboru v Berlíně generálem Vlasovem, dostaly východní prapory možnost nosit na německé uniformě štít ROA.

Sex otrokyň aneb To nejděsivější, o čem jsem kdy psal

Před několika dny byl civilizovaný svět šokován manuálem Islámského státu (IS) obsahujícím „pravidla“ pro braní žen do otroctví. To samo o sobě je v 21. století vrchol zvrácenosti. Obsah „vyhlášky“ jej ještě překonává.

Příručka má 27 článků stylizovaných do formy otázek a odpovědí. Některé z nich citovala i česká média Podívejme se na některé citované i opomenuté články poněkud podrobněji a všimněme si způsobu uvažování islamistických ideologů a žebříčku jejich hodnot.

Zatímco otroctví je v civilizovaném světě samozřejmě zakázáno, tato skupina vyznavačů islámu (působících jako IS) se řídí jinými zásadami. Problém nemá s otroctvím jako takovým, ale pouze s tím, zda je možné zotročit ženu čí dívku odpadlou od islámu.

V článku (otázce) 3 autoři návodu řeší problém, zda je možné vzít do zajetí (a následně zotročit) všechny nevěřící ženy (do tohoto termínu dále v textu zahrnuji i mladé dívky a děti). Věc se má tak: ženy lidu Knihy, to je Židovky a křesťanky, samozřejmě ano, stejně tak tzv. polyteistky, tedy ty, které vyznávají jiné než judaistické nebo křesťanské náboženství. Pozoruhodné je, že lídři teroristů IS vůbec nepočítají s ateismem. Výše zmíněné „nevěřící“ mohou být zajaty a zotročeny, o tom prý mezi islámskými učenci není sporu. Dilema ovšem mají v záležitosti žen, které od víry v Alláha odpadly. Zde někteří učenci říkají: zotročit je nelze. Jiní hlásají pravý opak.

Smrt ministra: Trochu jiný pohled

Máločemu jsem v poslední době věnoval tolik času jako studiu textů týkajících se smrti ministra koaliční vlády Fatah - Hamas. Tedy ministra vlády Palestinskoarabské autonomie Ziada Abu Eina (E).

K čemu jsem dospěl? Především musím odmítnou bombastické titulky ve stylu „Izrael zavraždil palestinského ministra“. Abu Ein nebyl „zavražděn“, jak kromě jiných uvádí na webu stálé pozorovatelské mise státu Palestina při Spojených národech její šéf, velvyslanec Riyad Mansour (E), v oficiálním dopise adresovaném zřejmě generálnímu tajemníkovi OSN – to z webu není zřejmé. (Tato nedůslednost je pro palestinské Araby typická: na stejných stránkách v seznamu členů Hamdallahovy vlády Abu Einovo jméno chybí, nicméně v dopise je označen jako ministr a šéf komise „proti zdi a kolonizaci“. Byl-li v kabinetu ministrem bez portfeje, proč to není v seznamu uvedeno? Jsou-li nedůvěryhodní v tomto, proč bychom jim měli věřit, že jsou důvěryhodní v něčem jiném? Třeba v interpretaci ministrovy smrti). Abu Eid, uvádím ještě jednou, nebyl zavražděn, ale zemřel během incidentu s izraelskými bezpečnostními silami (a je lhostejné, jestli byli na místě členové armády nebo vojáci ve službách Hraniční policie).

Z lidského hlediska je jistě projevem elementární slušnosti vyjádřit politování, jak učinil kromě jiných izraelský ministr obrany Jaalon, případně říci slovo soustrasti, které pronesl izraelský prezident Rivlin („Ztráta života přináší vždy bolest.“). Stejně tak je ale nutné říci, že Abu Ein šel do vědomého rizika, do záměrné konfrontace s ozbrojenými silami státu, který podle dohod z Oslo vykonává na daném teritoriu, v jeho vymezených zónách B a C, částečnou nebo úplnou kontrolu. Nejde tedy o žádnou „okupaci“, ale o dohodnutý, byť přechodný stav.

Dále je třeba připomenout, že to nebyl jeho první incident s vojáky Obranného vojska Izraele (IDF), neb on, „polepšený“ terorista, takové střety vyhledával. Tento se mu ale stal osudným – shodou nešťastné shody okolnosti: po fyzickém kontaktu s izraelským vojákem, jehož součástí byl bezpochyby i silný stres, dostal infarkt, aby se vzápětí při pitvě zjistilo, že jeho cévní systém na tom nebyl nejlépe, řečeno kulantně. Gita Zbavitelová k tomu dnes (12/12) na Neviditelném psu píše (BLÍZKÝ VÝCHOD: Smrt palestinského ministra):

Abdikace britského krále Eduarda VIII.

11. prosince 1936 abdikoval britský král Eduard VIII. Vládl necelý rok a ani nebyl korunován.