Turecké bojové drony: Bezpilotní zbraně nového sultána

Anka-S

Intenzivní boje v okolí syrského Idlibu na přelomu února a března 2020 připomenuly, že se Turecko zařadilo mezi země, které vyrábějí a užívají bezpilotní bojové letouny. Stroje Bayraktar a TAI Anka způsobily velké ztráty syrské armádě a prezident Erdoğan s nimi při velmocenském vzestupu Turecka zjevně počítá.

Číst dál...

Veselé Vánoce a úspěšný rok 2021

Příjemné prožití vánočních svátků a vše nejlepší v novém roce Vám přeje tým Vojska.

Útočná puška QBZ-191: Novinka pro čínskou armádní elitu

Na impozantní vojenské přehlídce konané 1. října 2019 v Pekingu byly vedle řady nových typů vozidel a raket představeny také dříve neznámé útočné pušky. Čína zjevně pokračuje v hledání optimální služební zbraně pro své vojáky a nová puška, jež obdržela formální název QBZ-191, zachycuje některé aktuální trendy v tomto oboru.

Standardní útočnou pušku čínské armády dnes reprezentuje QBZ-95, která náleží do kategorie „bullpup“ (resp. se zásobníkem za spouští) a používá čínské střelivo DBP-87 ráže 5,8x42 mm. V roce 2006 bylo oficiálně dokončeno přezbrojení jednotek prvního sledu touto puškou, byť u některých útvarů dosluhovaly starší pušky QBZ-81 ráže 7,62x39 mm. Zároveň je však známo, že na typ QBZ-95 existují velmi kontroverzní názory, a tudíž čínská armáda i nadále usilovala o nalezení nové konstrukce dlouhé služební zbraně.

Cesta k novému vzoru pušky

V omezeném měřítku byla zavedena konvenčně řešená puška QBZ-03, jež vychází z QBZ-81, resp. z principu Kalašnikov, ale je komplexně modernizovaná a užívá 5,8mm munici DBP-87. Objevuje se mj. u výsadkářů, záložníků a polovojenských jednotek a stala se též základem pro exportní typ CS/LR17 a futuristickou pušku „vojáka budoucnosti“ QTS-11, která obsahuje rovněž vrhač 20mm programovatelných granátů. Od roku 2010 se vyrábí zbraň QBZ-95-1, tzn. zdokonalená modifikace QBZ-95, která se vyznačuje vylepšenou ergonomií a může pálit municí DBP-10, která při stejné ráži nabízí vyšší výkony. V následujících letech se objevily snímky několika vzorů útočných pušek, které prodělaly armádní testy, jenže žádná se nedostala do služby. Další puška CS/LR36 čili HR31, vlastně nelicenční klon německé zbraně HK416, vznikla sice jen jako exportní, avšak zřejmě hrála důležitou roli ve vývoji. Státní 208. institut pro výzkum malých zbraní totiž posléze vytvořil úplně novou pušku, jež užívá funkční princip téměř shodný s tím v HK416, tzn. odběrem prachových plynů poháněný mechanismus s otáčivým závorníkem a s krátkým pohybem pístu (short-stroke), jež je řešen jako samostatná (resp. s nosičem závorníku nespojená) součást. Zbraň se nazývá QBZ-191, kde zkratka (stejně jako u starších typů) znamená Qingwuqi Buqiang Zidong, tj. lehká zbraň, puška, automatická. Nový plastový zásobník pro 30 nábojů ráže 5,8x42 mm má výstražný indikátor (zbývá pět, tři či jedna rána), ale lze zasouvat též zásobníky ze starších typů. Dá se očekávat, že až QBZ-191 zamíří na světový trh, bude nabízena i v kalibru 5,56x45 mm, protože podobně je tomu u typu QBZ-95, jenž existuje i v „západní“ ráži jako QBZ-97.

QBZ-95

Konstrukce a tři verze zbraně

Ačkoli většina přesných parametrů nové pušky zatím není známa, neoficiální čínské zdroje již sdělily alespoň některé údaje, např. maximální kadenci 750 ran za minutu. Snímky vypovídají o snaze konstruktérů vyvinout zbraň se skutečně špičkovou ergonomií, takže nepřekvapuje, že QBZ-191 v řadě ohledů připomíná moderní západní útočné pušky. Kromě již zmíněné HK416 (která v podstatě kopíruje ergonomii americké pušky M4) se v některých ohledech podobá též belgickému typu FN SCAR. Čína vůbec poprvé použila plnohodnotnou teleskopickou pažbu a neoficiální prameny říkají, že má čtyři nastavitelné pozice. Na horní části předpažbí a pouzdra závěru se nachází dlouhá montážní lišta standardu Picatinny a druhá kratší lišta je umístěna na spodní straně předpažbí. Aktuálně se ví, že QBZ-191 existuje v nejméně třech verzích, z nichž dvě se objevily na přehlídce. Standardní puška má hlaveň dlouhou 14 až 16 palců (356 až 406 mm) a nabízí účinný dostřel asi 400 m, zatímco zkrácená karabina má hlaveň o délce 10 až 12 palců (254 až 305 mm) a účinný dostřel asi 300 m. Na záběrech z čínské televize se vyskytla i třetí varianta, a sice puška pro určeného střelce (DMR, Designated Marksman Rifle), která má hlaveň dlouhou 18 až 20 palců (457 až 508 mm). Čerstvé zprávy tvrdí, že tato obměna dostala označení QBU-191, kde ono U znamená Uji, odstřelovačská. Dá se předpokládat, že vznikne i podoba pro úkoly lehkého kulometu družstva, jako je tomu u pušky QBZ-95. Ta totiž existuje rovněž v podpůrné modifikaci QBB-95 (B znamená Banyong, družstvo), jež má delší hlaveň a může užívat bubnové zásobníky s kapacitou 80 nábojů.

QBU-191

Dvojice nových zaměřovačů

Kromě samotných nových pušek přitáhly na přehlídce pozornost i optické přístroje, které byly umístěné na horních montážních lištách. Vojáci předvedli dva různé typy zaměřovačů, z nichž první obdržel armádní jméno QMK-171 a pravděpodobně představuje vojenský derivát optiky Laserspeed DART 185, jež se už několik let nabízí na civilním trhu. V zásadě jde o ekvivalent populárního amerického denního zaměřovače Trijicon ACOG, a tak obsahuje mj. nitkový kříž s dvojitým podsvícením s pomocí tritia a optických vláken. Čínský přístroj využívá objektiv o s průměru 40 mm, poskytuje trojnásobné zvětšení a lze jej používat pro střelbu do vzdálenosti až 800 m. Druhý identifikovaný typ spadá mezi noční infračervené přístroje, pochází od firmy Guide Infrared a vychází z komerčního zaměřovače TS445, dříve prodávaného i jako IR5118. Má objektiv s průměrem 45 mm, nabízí 2,8násobné optické a dvojnásobné digitální zvětšení a disponuje i datovým výstupem Wi-Fi. Spodní lišta pušky zpravidla slouží pro zajímavý prvek, jenž vypadá jako prostá přídavná rukojeť, navíc ovšem obsahuje rozkládací dvojnožku a malý laserový zaměřovač. Přesná puška QBU-191 byla na publikovaných záběrech osazena velkým dalekohledem s objektivem o průměru 50 mm, který se standardně užívá na čínských 7,62mm odstřelovačských puškách, údajně se již ovšem připravuje nový typ optiky. Každopádně je ale nutno zdůraznit, že na přehlídce dosud dominovaly zbraně QBZ-95, které nesla většina pěších útvarů, zatímco QBZ-191 měly osádky vozidel a speciální síly. Také na snímcích z cvičení se nové zbraně zatím vyskytují vzácně, což naznačuje, že proces přezbrojení na QBZ-191 teprve začal a že je získávají především některé elitní jednotky.

QBZ-191

Nový samopal

Vedle pušek QBZ-191 se ve výzbroji čínských vojáků na říjnové přehlídce objevily také nové samopaly, avšak jejich označení zatím není známé. V čínských armádních a policejních silách se v uplynulých letech zkoušely minimálně tři zbraně této kategorie, a sice JH-16-1, BJC-16 a CS/LS7. Všechny představují na pohled značně podobné konstrukce, které náleží do kategorie definované německým typem H&K MP5, tedy mezi kvalitní samopaly schopné vést i přesnou palbu municí, jež metricky odpovídá kalibru 9x19 mm Parabellum, avšak nabízí výrazně větší výkony (a proto se v praxi nepoužívá v pistolích). Některé z těchto samopalů se vyskytují také na výstavách. Fotografie onoho nového typu z přehlídky naznačují, že pravděpodobně půjde o derivát zbraně CS/LS7, od které se ale na pohled liší svým předpažbím, na němž chybí spodní montážní lišta. Není ovšem jisté, jakou ráži tato zbraň má, jelikož kromě samopalů ráže 9 mm se v Číně užívají typy na munici DAP-92 ráže 5,8x21 mm, jež reprezentuje obdobu západních nábojů pro zbraně kategorie PDW. Díky vysoké úsťové rychlosti (480 m/s) a ocelovému jádru má zajistit zejména spolehlivé probití balistické ochrany.

Lukáš Visingr
Foto: Chinese Internet

Publikace: ATM 2/2020

Duel: Chieftain vs. T-62: Neprávem zapomenuté tankové bitvy

Chieftain

Je skutečně pozoruhodné, jak přehlíženým konfliktem zůstává válka Íránu a Iráku v 80. letech, přestože se jednalo o velmi rozsáhlé střetnutí se zhruba milionem obětí. Odehrály se v ní též tankové bitvy, v nichž změřily síly vyspělé obrněnce Západu a Východu, např. britské tanky Chieftain a sovětské obrněnce T-62.

Dne 22. září 1980 překročily irácké jednotky hranici s Íránem, čímž vypukla válka, která měla trvat téměř osm krvavých let. Irácký prezident Saddám Husajn hodlal ovládnout sporné území u hranic obou zemí, také očekával, že se v Íránu zhroutí nedávno nastolený šíitský teokratický režim (což byl důvod, proč řada západních států Irák více či méně skrytě podporovala), ovšem jeho kalkulace se nevyplnily. Írán počáteční nápor ustál, poté dokonce přešel do protiofenzivy a fronta se dlouhé roky přesunovala tam a zpět. Boje probíhaly ve vzduchu, na moři i na zemi, takže spoustu příležitostí dostaly také početné tankové síly Íránu a Iráku, v jejichž službách se nalézaly moderní tanky ze zemí NATO i Sovětského svazu.

Číst dál...

Shrnutí za listopad 2020

Gripen

Máme tu začátek prosince, to znamená, že je na čase vyhlížet Vánoce, ujídat cukroví, ale také shrout si co přinesl listopad na Vojsku. Co se týče nových článků tak šlo o 15 cm hrubou houfnici vz. 14 a vz. 14/16 z produkce Škodových závodů v Plzni. Na moře jsme se dostali s článkem HMS Iron Duke vs. SMS König: Dreadnoughty v bitvě u Jutska přičemž název je trochu zavádějící, protože v článku jsou probrané i další třídy bitevních lodí Velké Británie a Německa. Tento měsíc se nesl ve znamení 1. světové války, protože třetí novinka je o stíhacím letounu z 1. světové války: Sopwith Dolphin: Výškový dravec se čtyřmi kulomety.

Číst dál...

HMS Iron Duke vs. SMS König: Dreadnoughty v bitvě u Jutska

HMS Iron Duke (1912)

Brzy si připomeneme 101. výročí největší námořní bitvy první světové války. U Jutska si loďstva Velké Británie a Německa poprvé vyzkoušela nasazení velkých skupin bitevních lodí a bitevních křižníků. Boj však paradoxně neskončil podle představ ani jedné z flotil, takže dosud trvají diskuse, kdo tehdy vlastně vyhrál.

Od nové generace bitevních lodí, jimž se (podle té vůbec první z nich) říkalo dreadnoughty, si Britové slibovali naprostý zvrat v námořním válčení. Jejich technologický průlom ale nezůstal bez odpovědi největšího rivala, tedy císařského Německa, které záhy zahájilo stavbu vlastních plavidel této kategorie. Námořní závody ve zbrojení se poté poněkud paradoxně staly i jednou z příčin propuknutí „Velké války“, ale ono očekávané velké střetnutí skupin obrněných kolosů přišlo až v květnu 1916, kdy se hladinové síly Royal Navy a Kaiserliche Marine utkaly v bitvě u Jutska (německé zdroje ji označují jako bitvu u Skagerraku), kde bojovalo téměř šest desítek velkých bitevních plavidel. Britové měli výraznou početní převahu, jenže výsledek bitvy tomu příliš neodpovídal, ačkoli svého cíle nedosáhli ani Němci.

Číst dál...